BÍLÉ VOLVO

V bizarních hororových komiksech si libuji. Džudži Itó zde samozřejmě vede, ale jsou i jiní autoři, kteří umí zaujmout, vyděsit a zároveň někdy trochu i znechutit.

Švéd Erik Svetoft se u nás poprvé prezentoval s komiksem Lázně, který měl určitě co nabídnout a celkově si vysloužil víceméně lehce nadprůměrné hodnocení. Byli takoví, kteří jej naprosto žrali a jiným se to protivilo. Já se řadím spíše do té první skupiny, a proto jsem se těšil na další jeho dílo, které vyšlo nedávno. Volvo je známo vymakanou bezpečností svých aut. Vždyť u nich vymysleli a zavedli tříbodový bezpečnostní pás a uvolnili patent pro bezplatné použití všem automobilkám. Něco mi ale říká, že Bílé Volvo nebude úplně bezpečné. Opět to autor nejen napsal, ale i nakreslil a hned z titulní strany je vidět jeho nyní už typický styl kresby, která je tentokrát modro-bílá. Kniha vyšla v pěkné šité vazbě s pevnými deskami a cenově odpovídá podobně dlouhým Lázním.

Začátek je dost podivný a beze slov nám zobrazuje sled různých událostí od vydání hudebního alba, přes vzniku týpka s creepy úsměvem kdesi v temnotě, nebo pekle, nebo co to je, až po stavbu továrny a pohřbení těla v lese. A bílé auto. Střih a maká se ve fabrice. Divný týpek je všudypřítomný a dohlíží na to, že se zásilka stihne včas vychystat. Nestihne a továrna udělá bum. Pekelnému kontrolorovi zůstává připitomělý úsměv na tváři. Neustále se v průběhu dění zobrazují jakási děsivá stvoření a úkazy. Objeví se nějaké mrtvoly, divný úsměv je postřelen a vše z povzdálí sleduje člen kdysi známé kapely. Já si pořád říkám, co se to tu sakra děje. Zatím se chytám jen zlehka, ale kupodivu mě baví pořád pokračovat dále.

Na místě činu střelby se opět objevilo bílé Volvo. Trochu naivní člen ochranky ale viděl víc než to a bude za to pykat. Již zmiňovaný ztroskotaný hudebník dostane nabídku na kšeft, který má zařídit jeho kapele comeback. Nebude to nic lehkého. Navíc se všude objevují meče a dokonce někdo doslova ztratí hlavu. Někdo by mohl namítnout, že to nemá ani hlavu ani patu, ale ono do sebe vše začne tak trochu zapadat. Hlavně mě s úsměvem na tváři "dojímá", jak postavy v komiksu s úplně kamennou tváří a bez překvapení reagují na podivné a děsivé věci. Jako by to bylo úplně běžné. Ani nevím, co je vlastně skutečné. Tady jde ale o velký business a zjištění, kdo v tom děsivém zmatku je vlastně vrah a proč. Nicméně ani konec komiksu nevím, jestli je skutečný.

Mě tento specifický styl docela baví. kresba není nikterak dokonalá, ale má své svérázné pojetí a hlavně s děsivými scénami si autor evidentně rád pohraje. I přes svou poměrnou tloušťku komiks ubíhá rychle, prim totiž hrají obrázky a ne množství textu. Chvílemi se musím ptát, co se tam vlastně děje a ne vše mi je vždy jasné, ale celkový kontext jsem pochopil, snad. Cílová skupina tohoto typu komiksu nebude moc široká, nicméně já mám docela velký záběr, co se týče žánrů, takže já jsem s Bílým Volvem spíše spokojen. Pokud se rádi necháte šokovat a vystrašit děsivými obrázky a zároveň máte smysl pro nesmysl, tohle by vás mohlo bavit. Mám pocit, že autor cíleně chce, aby se čtenář trochu ztrácel a prokládá celý příběh psychadelickými obrázky, nicméně má to i špetku toho suchého humoru. Švédy to evidentně taky bavilo, protože Bílé Volvo dostalo cenu za nejlepší švédský komiks roku.

Filip

Sledovat nás můžete na našem facebooku.