CHRÁM MATKY BOŽÍ V PAŘÍŽI

Není nad to se po dlouhém dni v práci trošku nahrbit, zamyslet se nad svou neopětovanou láskou, dát si pivko a pohoupat se na zvonu. Kdo by to nedělal, no ne?

Pro komiksové adaptace mám slabost. Ne proto, že je to jednodušší ke čtení, i když možná trochu, ale hlavně proto, že pokud to dostane do rukou šikovný kreslíř, přemění skvělý román ve vizuální zážitek. Georges Bess opakovaně dokazuje, že šikovným kreslířem je a jeho adaptace patří mezi ty nejlepší. Jeho Frankenstein nebo Dracula jsou parádní a kreslil také Petrem nedávno recenzovaný komiks Juan Solo. Chrám Matky Boží v Paříži je svým zpracováním a vizuální stránkou stejný jako první dvě jmenované knihy a nemám tomu co vytknout. Kdo by neznal příběh o Quasimoda a Esmeraldy z pera autora Victora Huga. Jak se s tím ale popasoval Bess ve své černobílé vizualizaci?

Ocitáme se v 15. století kde jinde než v Paříži, kde probíhají zrovna oslavy Tří králů a Slavnosti bláznů, v rámci které má být zvolen i papež bláznů. K volbě se omylem přichomýtl znetvořený zvoník jménem Quasimodo a vítěz byl jasný. Vyobrazení od Besse je více než vypovídající. Je nám představena i krásná cikánka Esmeralda a její koza, se kterou umí pěkné kousky. Mám na mysli skutečnou kozu, která umí mimo jiné například i bubnovat. Ale na chvíli skočíme v čase zpět. Quasimoda jako malé mimino před dávnou dobou našel Frollo a jako jedinému se mu jej zželelo a adoptoval tuhle hříčku přírody. Frollo byl arcijáhnem kde jinde než ve Chrámu Matky Boží, a tak se časem Quasimodo zde stal zvoníkem a s katedrálou se doslova sžil. Postupně jsou nám takto představovány všechny důležité postavy a děj je kromě povedených obrázků primárně vyprávěn popisným textem než dialogy, kterých není mnoho.

Však to znáte. Jednoho dne Quasimoda oslavují jakožto papeže bláznů a druhý den, za jeho nepovedené jednání vůči Esmeraldě, jej pranýřují na náměstí. Není to nikdo jiný než ona, která má dobré srdce a pomůže mu. Doba byla však krutá a nespravedlivá a na všech si vybírala daň, všichni měli nějaké strasti. Cikánka uhranula nejednoho muže z našeho příběhu. A taky na to dojede a nejen ona. Bessovi jde především vyobrazení architektonických skvostů, ale ani postavy nepokulhávají, tedy až na Quasimoda, ten ale pokulhává sám o sobě. Některé obličeje vypadají sice jako karikatury, ale aspoň je lze v tom černobílém zobrazení pěkně rozeznat.

Adaptace není úplně dokonalá a má drobné mouchy, chybí tomu trochu šmrnc, ale kresba je víceméně parádní a čtenář se hlavně kochá zpracováním pařížské architektury, která je v podání Besse fenomenální. Komiksový Chrám Matky Boží v Paříži je skvělou variantou, jak tento zásadní román přiblížit i mladým, ne tak sečtělým generacím. Jedná se o vážné dílo plné nespravedlnosti, nenaplněných touhách, ale i slitování a naděje, které by měl znát každý, ať už v jakékoliv formě. Tak proč by tedy ne v té komiksové?

Filip

Sledovat nás můžete na našem facebooku