COMIC-CON PRAGUE 2020

Středa večer, po hektickém dni znaven životem uléhám s rozečteným komiksem v ruce. Usínám, když v tom mě o půl noci probere neutuchající zvonění telefonu. Na displeji vidím jméno Petr, co může sakra tak pozdě chtít? Polil si snad komiks pivem? Hovor s rozespalým hlasem přijímám. Petr bez pozdravu na mě vychrlí "Zítra musíme plánovat, jedeme na Comic-Con!". Zprvu nechápavě chci, aby informaci zopakoval a po chvíli mi to začne docházet, jedeme na Comic-Con! Oželel jsem spánek a pomalu se dal do příprav. Vlaky z Ostravy téměř vyprodány, volné hotely v Praze taky ve velmi omezeném počtu, nakonec to však vše klaplo, takže v pátek ráno hurá do velkoměsta.

Sushi a lahvová Chotěboř jako snídaně? Proč ne, den bude náročný. Cesta utíká rychle, možná i díky japonsko-české kombinaci a deskohernímu obohacení. Listuju si komiksem 100 nábojů s nadějí, že bude podepsán Brianem Azzarellem.

Odvážní a bez roušky se brodíme davy lidí z nádraží v Praze a jelikož máme dostatek času, vyrážíme na tour de antikvariát. "Ms. Marvel za 120? No neber to!" řekl jsem Petrovi a taky že to nevzal. Zakoupil jsem si ho nakonec sám.

V McDonaldu na brunchi se začínáme připravovat na článek, když v tom nám chce starší paní organizovat zasedací pořádek se slovy, že si tady ti mladí z toho dělají kancelář. Pokračovala s tím, zda ji nechceme dát facku za to, že nás přesouvá od stolu ke stolu. Ve strachu, že tu facku spíše dostaneme my, jsme se raději pakovali.

Donucen z důvodu provedení fotodokumentace nákupu onoho komiksu se vracíme před antikvariát a i přes udiveně vyhlížející kolemjdoucí pózuji při focení. Teď už se jen ubytovat a hurá na konferenci. Správně naladěni z hotelového pokoje s komiksovou tématikou konečně vyrážíme směr O2 Universum.

Po cestě jsme minuli zajímavou stavbu Crystal, kde nás zaujalo především okno v pátém patře. "Vyvětrejte si tam chlapi!"

Zdravíme vás z největší nerdovské události roku!

U vchodu se tvořily dlouhé fronty, při vstupu byl každý důkladně kontrolován kvůli zajištění bezpečnosti na akci. "Ale to není moje!" chystal jsem si větu kdyby náhodou. Nakonec jsem prošel bez problému, možná proto, že jsem u sebe nic neměl.

Ihned po příchodu nás uchvátila velkolepá atmosféra této třídenní akce. Spousta prodejních stánků s komiksy přímo od nakladatelů, workshopy s všelijakou fantaskní tematikou, občas i nějaký ten velmi povedený cosplay, no hotový mimoňský ráj. Snad nám to nadšení vydrží!

Jelikož i Hra o trůny byla přenesena do komiksů, nemůže tady chybět zmínka o hercích, kteří ztvárnili seriálové postavy Night Kinga a Barristana Selmyho. Spěchali jsme tedy na první talkshow akci. Herci Vladimír Furdík a Ian McElhinney hovořili převážně o natáčení tohoto legendárního seriálu, které bylo hlavně pro pana Furdíka velmi náročné, zejména epizoda třetí z poslední série, která se točila v Belfastu tři zimní měsíce a pouze v noci.

Největší lákadlo Comic-Conu, hlavní hvězda Ron Perlman, filmový Hellboy osobně! Anung Un Rama přichází a rohy nikde, asi si je po komiksovém vzoru upiloval, nebo je dnes v roli ruského mafiána z filmu Policejní akademie, kdo ví.

Vedle něj usedá další herec z filmu o pekelném chlapci Ladislav Beran neboli Karl Ruprecht Kroenan známý svým netypickým kardiostimulátorem v hrudi.

Pro Ladislava, jak sám řekl, byla tato příležitost nejlepším zážitkem v životě.

Rona nejvíce mrzelo, že se nedokončila trilogie původního Hellboye od režiséra Guillerma del Tora a namísto toho byl natočen reboot, ve kterém odmítl hrát. Je to sympatický chlapík se smyslem pro humor, který nešetří vulgarismy a má rád české pivo, takže přesně má krevní skupina.

Ve všech talk-show s účinkujícími byl připraven v publiku mikrofon a každý se jich mohl na cokoliv zeptat, Umět lépe anglicky, nezaváhal bych, ale raději jsem to přenechal jiným, jazykově zběhlejším.

Azzarello, připadám si jako pubertální fanynka Justina Biebera, kdybych měl u sebe nějaké kalhotky, asi bych je po něm hodil. Proč se ale nikomu nepodepisuje a ostatní autoři ano? Proč se tváří tak znuděně? Po příchodu blíže mi to bylo hned jasné, jako jediný komiksový autor si nechal za podpisy platit, byť bylo avizováno, že se bude podepisovat zdarma. Kilo za podpis jsem prozatím ušetřil, protože mi to bylo trochu proti srsti, ale možná se nechám v neděli zlomit. Autor série 100 nábojů se nakonec zvedl a jako první to zabalil. McCrea byl v podepisování sdílnější a působil i sympatičtějším dojmem.

Fascinující bylo sledovat věhlasné zahraniční i tuzemské kreslíře komiksů přímo při práci. Jejich originální kresby si bylo možné přímo na místě zakoupit a nechat podepsat.

Na slavnostní zahájení se stály fronty již hodinu předem a po otevření sálu se do něj již nedalo dostat, praskal ve švech. Ocenil bych, kdyby ze sálu živě vysílali do haly na nějaké plátno či televizi. Jediná obrazovka byla u cosplay stage, ale přenos jim nefungoval, škoda.

Následovala kulturní vložka v podání orchestru hrající známé znělky, pěkné zpestření.

Znaveni broděním se davy nerdů jsme se občerstvili v připravených stáncích s jídlem, kterých je zde téměř celé jedno patro. Stovka za párek v rohlíku s pivem pro nás není překážkou a nabíráme sílu do dalších okamžiků.

Během cesty směrem ke stánkům vydavatelů jsem si všiml pana Aaronovitche jak se podepisuje, nezaváhal jsem a u Arga jsem koupil jedno jeho dílo, konkrétně Řeky Londýna: Noční kouzelnice, a nechal jsem si jej také podepsat. Opět mě udivilo, že u něj nikdo nebyl, žádný jiný fanoušek, prostě nikdo.

Prošli jsme i videoherní sektory, kde byly nejnovější pecky jako je VR od PlayStationu, ale i klasické automaty s arkádovými hrami. Zde srdce nejednoho hráče zaplesá.

Zklamáním pro nás bylo, že se akce nezúčastnilo více fanoušků psaného komiksu, což bylo vidět zejména u podpisových stánků, které zely prázdnotou.

Se smíšenými pocity utrácíme další peníze a vracíme se na hotel. Na první ročník to nebylo špatné, ale pár organizačních věcí by se dalo zlepšit. Těšíme se na příští rok, pokud nějaký bude.

Filip

Sledovat nás můžete na našem facebooku