DERATIZÁTOR

To si takhle v klidu jíte gulášek a popíjíte pivko ve své oblíbené knajpě, když v tom z kuchyně vyběhnou s křikem kuchařky a za nimi vysmátá krysí kolonie. První otázka, z čeho je sakra ten guláš? A neměli bychom tady pozvat hygienu? Jednoznačně by to vyřešil nějaký zkušený deratizátor…

Náš Deratizátor skončil ve vazbě, a to rovnou v pěkně pevné! Řeč je samozřejmě o zpracování komiksu, ktery třímám ve svých gramlavých rukou. Po dlouhé době tady máme něco ryze českého. Daniel Tejnický sice není zatím v komiksové branži moc známé jméno, ale právě Deratizátor by to mohl změnit. Větší formát komiksu potěší a pěkně zapadne v knihovničce mezi některé další knížky od nakladatelství Centrala. Ale už se pojďme na těch sto stran deratizace podívat.

A začínáme pěkně zvostra, nic pro slabší povahy. Nebo aspoň předpokládám, že slabší povahy by rituální obětování novorozence nemuseli brát nejlépe. Proč takové zvrácenosti? To se prozatím nedozvíme a můžeme se jen kochat pohledem na oběšené rodiče. První tři stránky a já už sahám po neurolu. To berte samozřejmě s nadsázkou, ale čumím téměř s otevřenou pusou, jak nevybíravě to začíná. Kdysi moderní město se utápí v problémech, kterým nejsou jen krysy. Starosta má plnou hubu keců, ale na pozadí toho všeho si žije bohémským životem plným luxusního jídla a klácení štětek. No jen aby se u toho nenatočil na video a jednou, až bude kandidovat do poslanecké sněmovny, to nevyplulo na povrch. Ale to je jiný příběh.

Jinde toho času putuje tulák zasněženou pustinou. Občas se vypořádá s nějakými nepřizpůsobivými, umí telepaticky komunikovat se zvířaty a je prý stovky let starý. Možná by taky potřeboval nějaký ten neurol. Nicméně pomůže malému chlapci a společně se s pomocí sdílené spolujízdy dostanou do města. Jeho cíl je jasný, konat svou práci jakožto krysaře. Prý tam krysy kradou i děti. My už ale víme z prvních stran, že hlodavci jsou v tom teďka nevinně. Pro našeho deratizátora tak budou krysy ten nejmenší problém. Téměř každý je v tom městě zkažený. Hlavní hrdina je však prakticky nepřemožitelný, takže si to tam se všemi pěkně "vyříká" a je hotovo. Není ale v ničí moci zachránit úplně všechny…

Daniel Tejnický vytvořil zajímavé postapokalyptické sci-fi, ve kterém na vás nečekají jen krysy. Inspirace v Dykově Krysaři je viditelná, ale není to žádná laciná kopie. Má to šmrnc nepěkné budoucnosti lidstva s kapkou naděje. Kresba sice není povětšinou nikterak detailní, ale působila na mě dobře a skvěle se k příběhu hodila. S vyobrazením některých výrazů v obličeji, krys a některých krvavých záběrů si autor pohrál, zrovna tam jde vidět soustředění se na detail. Komiks není moc ukecaný, a tak nám často ve vyprávění musí stačit kresba. Děj je přímočarý a docela jednoduchý s prvky nadpřirozena, je pěkně drsný a krvavý, aneb žádný sraní s mladou paní, a vlastně ani s ničím dalším. Mě to bavilo i šokovalo, proto musím dát poměrně pozitivní hodnocení a je dobře, že ani čeští autoři komiksů se toho nebojí.

Filip

Sledovat nás můžete na našem facebooku.