LOCUS: STÍNOHRA

Vystoupit ze své komfortní zóny není pro každého. Někdo se tomu vyhýbá jako revizoři Přívozu, ale někdy bohužel není zbytí. Když se vám ale ztratí kamarád, jste schopni riskovat a dokonce třeba i vylézt z domu.

Komiksové prvotiny nejsou nikdy jednoduché. Umět malovat je jedna věc, vymyslet zajímavý příběh je věc druhá, ale skloubit to dohromady není jen tak. Ale kdo se bojí, nesmí do Ostravy, takže tímto v komiksovém světě vítám Marka Jurnosta, který přišel se svou prvotinou. Dle rčení "co si sám neuděláš, to nemáš" se postaral o scénář i kresbu. Kniha vyšla v menším formátu v měkkých deskách a má lehce přes sto stránek. Pojďme se tedy na ten Locus s podtitulem Stínohra podívat.

To se vám tak přestane ozývat manžel ze závodu z Amsterdamu k Bajkalu ve starém vraku. Co by se tam tak mohlo podělat, že? Manželka si začne po několika dnech dělat starost, a tak ji nenapadne nic lepšího, než požádat o pomoc společného kamaráda Oskara, který si plácá sochy z hlíny a ani snad ještě nevytáhl paty z Moravskoslezské metropole. Autor Marek Jurnost je ajťák z Ostravy, stejně jako já. Svou domovinu promítl do komiksu hned ze startu. Když vidím ostravské dominanty, letiště Leoše Janáčka a modrou DPO tramvaj, tak mé černouhelné srdce zaplesá. Radost vystřídají vykulené oči, mé oči, jelikož oním ztraceným manželem a kamarádem je Filip Horák. Kontroluji svou existenci a pulz a vše se zdá být v normě, takže naštěstí asi jen shoda jmen. V Ankaře jsem taky nebyl a ta částka taky nesouhlasí. Filipa z našeho příběhu neposledy viděli právě v Ankaře, a tak sochař neváhá, kupuje letenky a roadtrip začíná.

Celé jeho zmizení je podezřelé a Oskar postupně sbírá dílky skládačky a kopíruje trasu závodu. Zatím se objevuje jen více otázek než odpovědí a v celém tomhle případu je něco víc. Alláh ví, kdo v tom všechno jede a Oskara se snaží během jeho pátrání opakovaně dost nevybíravě odstranit. Mohl by tyto situace možná trochu více emočně prožívat. Emocionální prožitky postav mi ale scházejí v celém komiksu a nějak se mi za celou dobu nepodařilo s někým soucítit a vybudovat si k nim vztah, a to ani k mému ztracenému jmenovci. Ale možná, že jen já jsem emocionální buran.

Oskar je často v příběhu sám, a tak trpí samomluvou. Těmito průpovídkami je vyprávěna velká část děje a místy mi to přijde, jako komiksy z úplných počátků, kdy byl v bublinách popisován každý krok a každá činnost postav. Ale máme zde i trochu drastických scén a pro Oskara to je Survivor a nepovedený roadtrip v jednom. Něco najde už dřív, než by čekal, nebo než bych alespoň já čekal a nakonec to spíše vypadá jako cesta za pomstou. Nebo ne? Konec má více otázek než odpovědí, nedává mi hodně věcí smysl, a tak doufám a věřím, že se to s dalším dílem vysvětlí.

Jako komiksová prvotina to není špatné. Taky mám takový drobný sen, že bych jednou vydal vlastní komiks, ale menší komplikací je, že nejsem výtvarně ani literárně nadaný. U Marka Jurnosta to naštěstí neplatí a graficky je komiks zpracován obstojně, i když mám tedy raději tradiční kresbu před tou na moderních technologiích dělanou. Děj má zajímavý námět a hlavně úvodní zasazení do mé rodné Ostravy mě potěšilo, nicméně chyběl mi tam nějaký wow efekt a logika zde trochu pokulhávala. Ale jak říkám, na prvotinu to je dobré a myslím, že se autor nemusí bát vytvořit i něco dalšího nebo udělat pokračování Locusu, jelikož to se přímo nabízí.

Filip

Sledovat nás můžete na našem facebooku.