MNOHO SMRTÍ LAILY STARR

Pojďme se přesunout trochu jinam od toho mainstreamu, který jsme tady měli v posledních týdnech a měsících. Jestli mě nějaké nakladatelství příjemně překvapuje výběrem komiksů k překladu, je to rozhodně Host. Velmi jsem si pochvaloval například originální a velkolepý komiks Tady a možná i díky tomu jsem se na Mnoho smrtí Laily Starr tolik těšil.

Opět nezačnu ničím jiným, než zpracováním téhle publikace. Menší kniha v pevných deskách bez přebalu rozhodně zaujme krásně ilustrovanou obálkou, která se velmi decentně pyšní doporučením ze syfy.com. Uvnitř pak najdete skoro sto padesát stran barevného komiksu. Jednoduše řečeno se tedy jedná o opravdu pěkný kousek do knihovničky, včetně všech těch ozdůbek, jako je parciální lak, který vždycky dopomůže k celkovému prémiovému dojmu.

Co vás ale určitě potěší hned při prolistování, je krásná kresba a použitá paleta barev. Poznal bych, že se jedná o příběh z indické Bombaje i letmým pohledem bez toho, abych si o knize cokoliv zjišťoval. Ale teď už k příběhu. Na svět přichází novorozeně, které by jednoho dne mělo lidstvu přinést lék na věčný život, nebo chcete-li - nesmrtelnost. Tohle se ale těm nahoře, a nemyslím tím hlavouny z farmaceutických společností, vůbec nelíbí.

Smrtka se tak do našeho světa dostává jako mladá a smrtelná Laila Starr a její úkol je jasný. Viděli jste někdy Terminátora dvojku? Tak budete dobře vědět, o co převtělené smrti půjde. Zabít novorozeně není ale tak jednoduché, jako se ji mohlo na první dobrou zdát, ani pro člověka, ani pro božskou bytost. Tahle zápletka mě od prvních stránek ke komiksu doslova přikovala, a to nejsem žádný nadšenec do hinduismu ani jiných indických tradic. Příběh ale funguje velmi dobře bez ohledu na hranice a kulturu, naopak mu orientální nádech velmi sluší. Doufám, že jsem teď nikoho svou kulturní neobratností neurazil a nečekají nás nějaké problémy, kdyžtak si pište: Filip Horák, Vratimov 10….

Psal jsem o zápletce, a to záměrně, protože celý děj ještě pořádně zamotá. Díky zasazení má vše od života až po smrt takovou, jak to jen napsat... krásně barevnou a někdy až psychedelickou estetiku. Hra barev a světel nás pak zavede až k dojemnému a pro mě spíše nečekanému konci. Já si ale nerad nechávám hrát na city, takže si jen těžko vzpomínám na něco podobně sentimentálního, co by mě v poslední době takovýmto způsobem chytlo za srdce. Ale nejspíš to byl právě komiks Tady, takže nakladatelství Host vs moje slzné kanálky 2:0.

Měl jsem v hlavě několik možných scénářů, kam se bude příběh ubírat, ale všechny se postupně rozplynuly jak ranní opar nad řekou Kasadi. Nakonec se zkrátka celé vyprávění posune úplně jinam, než bych čekal, a spíše než o nějaké hrátky s osudem lidstva jde o velmi komorní příběh. Je mi jedno, jak otřepaně to zní, ale je to zkrátka příběh života a smrti zalitý indickým sluncem.

Petr

Sledovat nás můžete na našem facebooku.