OHEŇ SVATÉHO ANTONÍNA

Pokud jste našimi pravidelnými čtenáři, bude vám už jistě nakladatelství Trystero dobře známé. Však jsme už recenzovali spoustu komiksů z jejich portfolia, které sice není obří, ale nechybí v něm originální, lehce bizarní, ale hlavně nezapomenutelné komiksy. Dnes to ale posuneme na další úroveň.

Původně mě napadl takový fórek, že Oheň svatého Antonína vyfotím vedle kolosalní knihy. Tahle malá knížečka by vedle kolosálního Conana působila opravdu titěrně, ale nakonec jsem vás tohohle skvělého nápadu ušetřil, takže si ho můžete jen představovat. Ha! Vidím jak se usmíváte! Oheň svatého Antonína mě ale na první pohled nezaujal jen velikostí, ale i zajímavým zpracováním. V pevných deskách se totiž skrývá sto deset stran, které působí jako by je někdo vykoupal v černé barvě. A má tohle Kolosální Conan? Nemá!

Popravdě si nejsem moc jistý, jak se zhostit recenzování něčeho tak zvláštního, jako je psychedelický surrealizmus. Příběh mnicha, který pochybuje o vlastní víře, poprosí všemohoucího o znamení, aby se následně propadl do stavu podobnému tripu na LSD. Věděli jste, že chleba, který byl upečen z žita napadaného paličkovicí nachovou může způsobit otravu a velmi podobné stavy?

Mnicha na jeho cestě z prozřením neprovází anděl strážný, ale někdo, koho byste v patnáctém století nečekali. Trochu mi to přijde, jako by se autor snažil nás čtenáře dostat do podobného stavu, v jakém se nachází hlavní hrdina, během čtení budete muset otáčet knihou (nebo hlavou) a hlava se vám zatočí i ve chvíli, kdy v tom celém začnete hledat smysl.

Nesnažte se v tom zorientovat a prostě se nechte vést, podobně jako když si během spánku uvědomíte, že jste ve snu. A nebo u těch pokročilejších, jako když si na LSD uvědomíte, že jste na LSD. Jen těžko tak můžu na tomhle komiksu něco kritizovat, protože se podle mě Pegonu Nicolasovi daří ve čtenáři vyvolat přesně takové pocity, jako zamýšlel.

Petr

Sledovat nás můžete na našem facebooku.