PERSEPOLIS

Je tomu už celých 15 let od prvního českého vydání Persepolisu, tenkrát ještě rozděleného na dvě části. O pár let později vychází jako komplet. Tenhle komiks lze rozhodně zařadit mezi kultovní a vůbec se nedivím, že jsme se nedávno dočkali dotisku. Mám díky tomu jedinečnou příležitost zjistit, jak tohle dílo autorky Marjane Satrapiové obstojí na aktuálně přesyceném českém trhu.

Skoro třista padesát stran v pevné vazbě, jednoduchá stylová obálka, kterou každý fanoušek pozná ze sta metrů bez brýlí. Co vás zaujme asi nejdříve, je černobílá minimalistická kresba. Přesouváme se do Íránu roku 1979, do období velkých politických změn, persekucí a následně i války. Autorka tady události popisuje ze svého pohledu, kdy jako dítě musela vstřebávat všechen vliv politického převratu na své nejbližší. A právě jednoduchá a stylizovaná kresba perfektně vystihuje dětskou naivitu a vnímání světa. Malá Marja si vážnost situace uvědomuje hlavně ve chvíli, kdy se persekuce dotknou její rodiny a tady se také nejvíce projevuje síla autorčina vyprávění.

Dějiny jsou nám samozřejmě odvyprávěny zaujatě, ale i přes to se občas dočkáme skoro až satirického pohledu na některé konkrétní události. Odstupující panovníci se sklopeným zrakem, nastupující s úsměvem a taky komentáře rodičů sledující zprávy v televizi. A čeká nás i setkání s liberální západní společností. Období dospívání, kdy Marja musí řešit úplně nové problémy, se kterými se většina Evropanek naštěstí nemusí potýkat. Včetně asi nejdojemnější části - loučení s rodiči. I tak se podle mě nejedná o kritiku, ale spíše výpověď. Marjane Satrapiová přesně věděla, které postřehy do komiksu zakomponovat, zároveň je mi jasné, že se nevyhnula jisté dramatizaci. Díky tomu, že je kniha rozdělena do krátkých kapitol, je každé sdělení jednoduché a úderné.

Nechci vám ale více spoilovat děj, takže se vrhneme na hodnocení a hned si neodpustím pár silných slov. Nebál bych se ani srovnání s jedním z mých nejoblíbenějších komiků, s Mausem.

Dojemné scény jsou nám podávány s citem, a občas je prostě potřeba číst mezi řádky. Respektive v tomto případě mezi panely. Já jsem si ve spoustě případů, stejně jako hlavní hrdinka, nebyl jistý, jestli se dozvídám celou pravdu. A to všechno bez jakéhokoli náznaku patosu a zbytečných klišé. Tady si prostě perfektně sedla kresba se stylem vyprávění a i když je souborné vydání slušný špalek, nejspíše ho budete mít problém zavřít a vychutnáte si celý příběh na jeden až dva zátahy. Docela drahá sranda, ty komiksy. :)

Vyprodané kompletní vydání Persepolisu tady určitě chybělo, takže jsme se dříve či později museli dočkat dotisku. Tohle je jeden z těch komiksů, které nesmí chybět v žádné sbírce poctivého komiksáka. Nebo ještě lépe - v žádné sbírce.

Petr

Sledovat nás můžete na našem facebooku