REQUIEM: UPÍŘÍ RYTÍŘ 1

Co nás čeká po životě? Jasně, smrt, ale co potom? Nebe? Peklo? Už jako dítě jsem miloval představu Astrid Lindgrenové o tajemné Nangijele, kde se setkávají sourozenci Lvovi, aby mohli společně absolvovat posmrtné dobrodružství. Úplně jiná, naprosto šílená představa o posmrtném životě se zrodila v hlavě Pata Millse, a co taky čekat od autora přímočarého a nekompromisního Soudce Dredda.

Kresba Oliviera Ledeoita mě naprosto uchvátila, každá stránka je plně ilustrovaná, takže vám představí místo, ve kterém se aktuální část děje odehrává. Jednotlivé panely jsou detailní a člověka to celou dobu nechává v příjemném napětí, čím se budete kochat na další straně. Temnota, krev a dystopie. Nic jiného nemůžete čekat od příběhu, ve kterém je hlavní hrdina německý voják, který se po smrti objeví v pekle jako upír. Bohužel se ale ještě za svého pozemského života stačil zamilovat do krásné Rebeky. Blázen.

Zapomeňte na nějaký zdlouhavý úvod, všechno se seběhne tak rychle, jako kdyby pro vás v noci přijel autobus TV Barrandov, řidič vás v pyžamu vytáhl z postele a řekl vám jen: "Šup šup, budete dělat komparz u pana Soukupa, není čas na vysvětlování, všechno pochopíte cestou." A přesně takhle to funguje ve zdejším pekle. Šílená pravidla světa, který je jakýmsi opakem toho lidského, jsou vám vysvětlována tak říkajíc za chodu, během akce. Občas jsem měl chuť se na chvíli zastavit, vychutnat si nově objevené místo, ale Patt Mills byl proti a nechtěl tuhle rozjetou rudo-černou mašinu zastavit.

Než se rozkoukáte, je tady konec prvního dílu, naštěstí ale tahle kniha obsahuje hned tři. Takže pár pěkných skic, druhá předmluva a pokračujeme. Upírský rytíř Requiem rychle nabral potřebné sebevědomí, výcvik dobře úročí v praxi, ale touha po jeho milé Rebece ho nepřešla. Vzpomínky na starý dobrý pozemský život bohužel začnou odhalovat i některá nepěkná tajemství. Prostor dostávají i nové postavy, které vám budou okamžitě povědomé, peklo totiž spolkne všechny ty hajzlíky, kteří se do historie zapsali jako tyrani a diktátoři. Requiem tady není celou dobu tak říkajíc "v záběru" a dočkáte se například i samotného Drákuly.

Teď se snad trefím do toho, co vás zajímá nejvíc. Nahota je téměř všudypřítomná, upíři prostě dokážou ocenit pěkně vytvarovanou ženu, která to zbytečně nepřehání s oblékáním. Tohle je přesně ten typ komiksu, kde se erotika hodí a perfektně se snoubí s násilnými a krvavými výjevy. A samotný Requiem samozřejmě taky nelení, ale penetraci vám bohužel nepotvrdím, to by byl spoiler.

Konec zůstává otevřený a není divu, protože nás čekají ještě dvě další knihy. V závěru mě jen mrzelo, že tenhle komiks nemá zvukový doprovod, protože bych si moc rád poslechl řinčení oceli a hukot, který ze stránek doslova čiší.

I když se v případě Requiem jedná spíše o brakoidní příběh, nebrání mi to, abych byl z knihy unesen. Díky perfektní ilustraci a všudypřítomné akci se příběh Upířího rytíře čte jedním dechem a zároveň se zatajeným dechem... počkat, to nedává smysl.

Petr

Sledovat nás můžete na našem facebooku