SANDMAN 9: BLAHOVOLNÉ
Pomalu, ale jistě se blížíme do finále a já při tom tak nesnáším loučení. Posledním dvěma svazkům Sandmana jsem se tedy rozhodl dát větší odstup od těch předchozích a dnes se už konečně můžeme podívat na devátou knihu z téhle povedené série. Ta nese podtitul Blahovolné a první, čím vás překvapí, je rozhodně její tloušťka.
Tři sta padesát stran, to už je pořádná dávka Sandmana. Zpracování se opět nijak neliší od předchozích dílů, a tak tady máme další kvalitní paperback s vymazlenou a opět tajemnou obálkou od Davida McKeana. Ok, slovo vymazlenou nemám ve svém běžném slovníku, ale jinak to asi popsat nedokážu. Sandmanovské komiksy vypadají úchvatně a já bych si nejradši všechny obálky zarámoval a ozdobil si s nimi byt od záchodu až po pracovnu. Abychom se ale příliš nezdrželi u té produkční stránky knihy, která je podle mě ale neméně důležitá, pojďme se raději podívat, kam nás děj deváté, předposlední knihy, zavede.
Minule jsme dostali sérii povídek, dnes je opět čas na ucelený příběh a možná ten nejvelkolepější. I když příběhů je tady více, samozřejmě navzájem propojených. Už od první části, následující za kratším prologem vás určitě zaujme kresba, která podle mě nedosahuje kvalit předchozích dílů a musel jsem si na ni zvyknout, abych se byl schopný ponořit do děje. Během celé knihy se vystřídá hned několik ilustrátorů a stylů, ale můj dojem zůstával stejný. Naštěstí je nový Sandman od prvních stánek doslova napěchovaný odkazy a postavami ze starších dílů, a to jak těch posledních, tak úplně prvních knih. Jak jinak, i když se nejedná o poslední knihu v sérii, je nám od samého úvodu předkládáno, že se máme připravit na velké věci. Vlastně mi připadalo, že se se mnou Lucien v úvodu mezi řádky loučí, ale možná je to jen divadlo, a tohle prolomení čtvrté stěny je prostě jen další z mnoha pomrknutí.
Tak například tragický příběh Lyty Hallové, která se bude muset postavit své nečekané ztrátě a konkrétně scéna v baru, kde ji potká zlá předtucha, je tou hlavní rozbuškou celého děje. Lyta nevěří vyšetřovatelům, kteří by měli jejího ztraceného syna hledat a do toho jí ještě pronásledují zlověstné noční můry. Nakonec ji nezbyde nic jiného, než hledat pomstu. Doslova. Na několika stranách si tak díky Gaimanovu vypravěčskému umu užijeme pořádný emociální veletoč následovaný také velmi dojemným propuštěním Nualy. Mně osobně nejvíc potěšilo Sandmanovo setkání se starým přítelem Hobem Gadlingem, který sice neprožívá to nejlepší období, ale za ta staletí už se naučil něco málo o životě, takže je jejich barová rozprava opět velmi obohacující. Nesmím samozřejmě zapomenout na návrat Korinťana, nebo lépe řečeno nového Korinťana. Tady si přijdou na své čtenáři, kteří mají v živé paměti první knihy ze Sandmanovské série, a i když je moje paměť spíše skomírající, stejně jsem si předcházející epizody většiny postav hned vybavil.
Těch příběhů se tady protíná opravdu velká spousta, občas jsem si nebyl jistý, jestli má některá z postav důležitou roli, a nebo funguje jen v rámci intermezza, jakýsi předěl mezi těmi hlavními částmi příběhu. Ale tohle už jsem se u Sandmana dávno naučil neřešit a všechno brát jako větší či menší část mozaiky. Je to taky přesně ten důvod, proč celý komiks tak hltám a nemůžu se od něj odtrhnout. V pozadí mi jako obvykle hraje povedený soundtrack Davida Buckleyho. Jasně, když se blížíme ke konci, mohl bych najít i nějaká negativa, v celé sérii by se našla místa, a není jich málo, kde je doslova až přehršel textu, což bývá v případě komiksového formátu podle mě spíš rušivé. Ale jak vidíte, co se týče negativ, musím spíš vařit z vody, to, jak se mi líbil devátý díl, vám nejlépe napoví mé žehličkové hodnocení v úplném závěru.
A jsme skoro na konci. Autor si s námi stále hraje, stejně jako samotný Morfeus a vůbec bych se nedivil, kdyby se vám o tomhle komiksu po přečtení ještě několik nocí zdálo. Některé otázky totiž, i přes velmi nadstandardní délku knihy, zůstávají nezodpovězeny. Ale ještě nás čeká ta finální desátá Tryzna.
Petr
Sledovat nás můžete na našem facebooku.