SARIA

Kde končí běžná komiksová produkce a začínají mistrovská díla? Tak to bych se já osobně netroufal ani tipovat, ale z nakladatelství Crew se k nám dostala další kniha ze série Mistrovská díla evropského komiksu. Jedná se konkrétně o šestatřicátou publikaci z této edice a pokud jste našimi pravidelnými čtenáři, asi víte, že se nám tyhle komiksy ve většině případů trefí do vkusu.

Tedy až na pár výjimek, mezi které doufám nebude Saria spadat. Na formátu a zpracování knihy se od minule nic nezměnilo. Mistrovská díla evropského komiksu si můžete pořídit v paperbacku, nebo pevné vazbě a kniha má tentokrát více než sto devadesát stran, takže se opět nejedná o žádnou žiletku. Fajnšmekři, jako je třeba můj redakční kolega Filip, rozhodně zvolí pevnou vazbu, která se jim bude lépe vyjímat v knihovně. Mimochodem, Filip stále hledá svou novou přítelkyni, která by mu dělala editorku, ta poslední bohužel nechtěla podporovat jeho koníčky a na tu předchozí… to by bylo na dlouhé povídání.

A stejně jako v samotném komiksu, tak i v recenzi se co nejrychleji pustíme do akce. Kníže rodu Asanti umírá a své dceři Sarii předává tři tajemné klíče, o které podle všeho bude usilovat více zájemců. Kdo by taky nechtěl otevřít cestu do Ráje, do Pekel a do samotné do Nicoty. Klíče se daří několik let udržet v bezpečí a Saria je nám od začátku vyobrazena jako opravdu odvážná a milosrdná žena, která by pro neznámé dítě na popravišti klidně položila svůj život. I když jejího mrtvého otce nahradil Orlando, který na Sarii dohlíží a velmi nepřekvapivě ji i miluje. Brzy to začne vypadat, že se i naše hrdinka bude muset odkázat jen na sebe a své dovednosti. Nic tady ale není tak černobílé, spíše šedorudé.

V první řadě musím pochválit docela zajímavý ženský charakter. Saria je samozřejmě sexy a my máme možnost obdivovat její krásné křivky, na druhou stranu je ale sebevědomou silnou ženou, která se postaví i těm nejmocnějším a nejsilnějším mužům z očí do očí. Ale samozřejmě si občas neporadí bez mužské pomoci. Ale dobře si uvědomuju, že se vlastně jedná o poměrně klasickou postavu, která jako by vypadla z Jodorowského komiksů. Její role je ale dobře napsaná. A taky nakreslená, což se dá říct o celém komiksu. Ten je na jednu stranu epický a se zmíněným Jodorowskym se například, co se týče explicitního násilí a bizarních postav, může v klidu rovnat.

Úplný závěr je vcelku povedený a uspokojivý, jen cestou to občas trochu skřípe. To je způsobeno množstvím postav, které nemají prostor se výrazněji projevit a to samé pak platí pro objevování temného fantasy světa. Slovy žehliček, je to někde mezi třemi až čtyřmi kousky, my ale na nějaké půl-body nehrajeme. Dnes tedy tři poctivé tefalky.

Petr

Sledovat nás můžete na našem facebooku.