TARANTINO O QUENTINOVI

Slovem "kultovní" se podle mě až moc plýtvá, ale v případě režiséra Quentina Tarantina takové označení platí beze zbytku a bez výhrad. Doufám, že se mnou souhlasíte, milí čtenáři, protože jestli se nějakej zkurvenej vocas jenom pohne, tak vás tu všechny voddělám do posledního kreténa!

Uff, tak tohle nám asi sociální sítě nepoberou, ale jak jinak začít tuhle recenzi, než Tarantinovským úvodem. Raději už se pojďme podívat, jak se nový biografický komiks povedl. Když se mi kniha dostala do ruky, hned mě zaujalo zpracování, jedná se totiž o větší a velmi kvalitní paparback. Na první pohled opravdu luxusní vydání, kterému nemám co vytknout a fanoušci Tarantinovy tvorby po takto pěkně zpracované knize určitě rádi sáhnou. Mě nevyjímaje.

A kdo jiný by nám měl vyprávět životní příběh Quentina Tarantina, než samotný Quentin Tarantino. Ano, životní příběh, nejedná se tedy o nějaký soubor filmových zajímavostí, i když těch je tedy požehnaně, ale o autobiografii režiséra, který podle mě stále patří k těm nejvyhledávanějším v celém Hollywoodu. Hned na začátku se tedy podíváme do baru, ve kterém nám slavný režisér s několika odbočkami začne vykládat o svém dětství. Tady se zároveň změní styl kresby, abychom se lépe vcítili do Tarantinova dětského vnímání vztahů, vzdělávání, ale třeba i jeho prvního setkání s kinematografií. Tahle kapitola je důležitá pro spoustu kontextů v jeho tvorbě a jsem rád za otevřenost, se kterou se nám Tarantino představil.

To ostatně neplatí jen o jeho soukromém životě, ale především kariéře filmaře, ve které v začátcích rozhodně neměl na růžích ustláno. Cesta od prvního seznámení s filmovým průmyslem až po premiéru Pulp Fiction nebyla vůbec jednoduchá a jeho prvotina Gauneři, která je dnes také považována za klasiku, se rozhodně nesetkala jen s kladnými reakcemi. Velmi zajímavé je vyprávění o způsobu, jakým Tarantino přistupuje k psaní scénářů a jeho dost upřímná a poměrně detailní kritika některých režisérů, kteří je poté zfilmovali. Tady je vidět, o jakého perfekcionistu se jedná. Nevnímá film jako celek, ale jako soubor jednotlivých scén a samozřejmě dialogů, které musí být nejen skvěle zahrány, ale zároveň přijít v tu správnou chvíli.

Jako velkého fanouška Kill Billa mě samozřejmě bavila tahle obsáhlá pasáž o tomhle dvoudílném opusu. Opět nechybí velká spousta osobních postřehů nejen z natáčení, ale i castingu postav, o kterých jsem neměl nejmenší tušení. Vrcholem je pak asi pasáž s Umou Thurman, která se moc necítila na natáčení její scény v kabrioletu a… To už bych asi trochu spoiloval. Tarantino má zkrátka potřebu se ze všeho vypsat a já jsem teď opět nabitý informacemi. Ve svém živlu pak všem přátelům a známým předhazuji jednu zajímavost za druhou. Dokud nás to všechny neomrzí, nebo na mě někdo nepoužije techniku pěti bodů a puklého srdce. :)

V komiksu samozřejmě nechybí ani kontroverzní témata, jako jsou nedořešené, nebo dokonce špatné vztahy s některými herci. Režisér se nebojí rozebrat ani letitou spolupráci s producentem Harvey Weinsteinem a celým Miramaxem. Tarantino rozhodně není jednoduchá osobnost, občas se snaží působit smířlivě, ale jindy ukazuje svou temnější, řekl bych skoro až pomstychtivou stránku. Možná je i díky tomu pomsta jedním z hnacích motorů jeho filmů. Mimochodem, filmů si tady do jisté míry rozebereme všech devět a na konci nás čeká i náhled do zatím otevřené budoucnosti.

Nenapadá mě lepší způsob, jak do komiksové podoby převést biografii Quentina Tarantina, protože čtení jsem si opravdu užíval a to až dlouho do noci. Český distributor knihu popisuje jako "Necenzurovaný komiksový výlet do duše slavného režiséra" a i když nevím, proč by měl v tomhle komiksu někdo něco cenzurovat, s tím výletem do duše je to jednoznačně pravda.

Petr

Sledovat nás můžete na našem facebooku