USAGI YOJIMBO 34: BUNRAKU A DALŠÍ PŘÍBĚHY

Už je tomu více než třicet let, co se vydání dočkala první Usagiho komiksová kniha s podtitulem Ronin. Od té doby si pro nás Stan Sakai připravil dalších 34 dílů a čtenáři i odborná veřejnost se shodli, že kvalita příběhů postupem neklesá, ba naopak v některých případech graduje. Signifikantní pro tuhle sérii vždycky byla stylová černobílá kresba, což se ale v aktuálně česky vydané 34. knize mění. I když už jsem barevného Usagiho samozřejmě dříve viděl v krátkém speciálu Yokai, jsem zvědavý, kam se nová pokračování pod vydavatelstvím IDW posunula.

Kniha vás na první pohled překvapí svou velikostí, formát je větší, než u předchozích dílů a je to možná trochu škoda. Proč? To je jen moje osobní preference. K minimalistické, většinou spíš "roztomilé", kresbě se podle mě prostě hodila ta malá, skladná knížečka. Na dovolenou jsem si je brával čtyři. :) Ale třeba jen zbytečně předbíhám. Je pravda, že barva dost ovlivňuje atmosféru a vnímání Usagiho světa, takže to ještě přehodnotím po přečtení.

Čekají nás hned čtyři povídky, některé rozdělené na více částí. Nejvíc mě zaujal druhý příběh s názvem Hrdina. Klasické povídání o tom, jak se Usagi ujal ochrany mladé spisovatelky, jejíž manžel nejde pod vlivem alkoholu daleko pro facku. Zapomeňte na milý Usagiovský humor, tohle je klasická tragédie a přesně ten důvod, proč netrpělivě očekávám každý další Sakaiův komiks.

Úvodní povídka Bunraku o oživlých loutkách je zase typickým příkladem toho, že se neohrožený ušák ve špatnou dobu rád vyskytuje na špatných místech. Takže se chtě nechtě musí zapojit do vyšetřování podivných vražd. Je to naivní, milé a hlavně mě to ještě ani trochu neomrzelo.

Skřet z Adachigahary vám zase přivodí menší deja vu, protože tenhle příběh už určitě dobře znáte z úplných začátků. Skvělý nápad, zařadit tuhle známou epizodu v detailnějším podání zrovna sem, do "nových začátků". Tohle mě vážně dostalo. Barvy jsem přestal vnímat zhruba někde u třetí stránky a formát knihy je mi nakonec sympatický. Velikostně tak akorát. Po všech těch letech neztratil Usagi nic ze své typické poetiky a minimalistického stylu kresby i vyprávění. Dobře, možná býval trochu drsnější, ale každý jednou dospěje. :) Všechny povídky jsou čtivé a tak se v jednu chvíli koukám, že je tady bonusová sada obálek a konec... Uteklo to pěkně rychle a nezbývá než čekat na další knihu s číslovkou 35.

Fanoušci občas špatně snášejí změny, i když jsou k lepšímu. V tomhle případě jsem byl taky poměrně skeptický. Barvy a větší formát Usagimu naštěstí neubraly na atmosféře a tak tady máme další povedený díl z letité série.

Petr

Sledovat nás můžete na našem facebooku