USAGI YOJIMBO 39: LED A SNÍH

Marně jsem lovil v paměti, ale nakonec jsem se musel podívat na náš web, abych zjistil, že posledního Usagiho jsme u nás recenzovali už v srpnu loňského roku. Takže to bude skoro rok od Zeleného draka a já jsem velmi zvědavý, jestli si série i nadále udržuje svou vysokou kvalitu.

Jak už bývá několik let zvykem, opět se jedná o barevný komiks v paperbacku. Formát je o něco větší, něž u původních černobílých dílů série, ale jak už jsem zmiňoval, barevné podání podle mě naštěstí nic neubralo na Usagiho atmosféře. Já mám tuhle sérii hodně rád už od jejich počátků, na čtení prvních knih, které byly mimochodem o dost drsnější, mám navíc opravdu pěkné vzpomínky. To je mimochodem i komiksové doporučení pro mého redakčního kolegu Filipa, který ještě nemá s Usagim žádnou zkušenost.

Hned od začátku navazujeme na události posledně recenzované knihy Zelený drak. Jak už samotný název Led a Sníh poukazuje na to, že tady bude vážně zima. A jestli něco nemají Usagi a jeho pobočník Yukichi rádi, jsou to procházky zasněženým severem Japonska. Proto je nemohlo potkat nic lepšího, než možnost se zahřát v chatě uprostřed ničeho. Tajemná žena oba samuraje ubytuje, a jak se brzy ukáže, není fanynkou přílišného vytápění místností. Má k tomu totiž své důvody.

Já nevím, možná ze mě mluví sentiment, nebo nějaká nostalgie, ale mě knížky s Usagim vždycky tak rozněžní. Vůbec mi nevadí, že jsou zápletky jako vejce vejci podobné těm, které už znám a nenapadlo by mě Sakaie obviňovat z toho, že se opakuje. Usagiho je potřeba vnímat jako obří ságu, které svým rozsahem mohou konkurovat snad jen manga série. Zpět ale k nejnovější knize. Led a Sníh je rozdělený na čtyři kapitoly a díky tomu, že jsou tady mezi hlavními postavami Yokai, nechybí ani hororové prvky. A klid nenajde Usagi a Yukichi ani ve zdánlivě obyčejné a klidné Vesnici, což je poslední kapitola knihy, za kterou, jako obvykle, následuje galerie skic. Na své si tedy přijdou především fanoušci komiksové kresby, protože alternativní obálky takových velikánů, jako je David Petersen nebo Skottie Young vážně nemají chybu a je to ta největší možná pocta Sakaiovu dílu.

Usagi zůstává, i přes ty občasné mordy a samurajské souboje, velmi přístupný komiks a nebál bych se ho dát přečíst ani dětem 10+, noooo, nebo raději 12, to nechám na vás. Někdo by možná pod vlivem všech těch moderních komiksů, které se neštítí velmi expresivního násilí, mohl říct, že Usagi nemůže zaujmout moderního čtenáře. Já si to ale určitě nemyslím. S každou další knihou si uvědomuju, jak moc je pro mě tahle série důležitá a snad se mi podařilo vám, kteří Usagoiho neznáte, v těch posledních několika recenzích vysvětlit, kde je jeho největší síla.

Petr

Sledovat nás můžete na našem facebooku