VETŘELEC 1: POKREVNÍ LINIE

Před nedávnou dobou, někdy minulý rok, což opravdu není tak dávno, jsme tady měli Predátora. Nyní se podíváme na jeho filmového soka Vetřelce, který přichází s vlastní komiksovou sérií.

Temná atmosféra z knihy vyzařuje přímo na prvni pohled a další pohledy pod obálku to jen potvrzují. Celé se to nese v tmavém duchu, což jde vidět už z titulní strany, které jednoznačně dominuje pro diváky oblíbený Vetřelec. Překvapilo mě, že redakční kolega Petr, milovník Scottových filmů, mi recenzování tohoto komiksu přenechal. O scénář se postaral Phillip Kennedy Johnson a vizuální zpracování si vzal na starosti známý Salvador Larroca. Kniha vyšla v měkké vazbě a obsahuje šest sešitů o celkové délce 148 stránek a jestli jsem správně hledal, měl by celkem obsahovat 12 sešitů, takže následný druhý díl by měl být zároveň tím finálním. Ale na to si ještě počkejme.

V původním filmu jsme si užívali především atmosféru a vražedného ufouna jsme sotva spatřili, i proto měl tento film své kouzlo. Na tyhlety Alieny ale nemusíme ani dlouho čekat a užíváme si jich hned od prvních stránek. Zatím ale jen ze snů a vzpomínek. Píše se rok 2200, tedy 21 let po událostech z filmu Vetřelec 3 a smrti Ripleyové a 179 let před jejím naklonováním. Šéf bezpečnostní stanice Gabriel Cruz jde do důchodu. Stále má však pocit, že po něm pátrá královna veškeré havěti - vetřelců. Problém má i se synem Dannym, který je zásadně proti organizaci Weyland-Yutani, která podle něj může za smrt jeho bratra a pro kterou jeho fotřík makal. Návštěvu otce využije k ukradení vstupní karty společnosti. Není nad to mít syna aktivistu proti vaší firmě. Cruz si ve vesmíru zažil svoje a čekal teda lepší setkání se synem po letech.

Přežil si tam téměř nemožné a my se dočkáváme flashbacků, které nám to krásně vizuálně zobrazují. Co ale naši aktivisté najdou v laboratoři na stanici organizace, to nečekali. Kdyby byl klučina trochu milujícím synem, možná by se dozvěděl, co se jeho otci tehdy na misi stalo a proč se teď rozhodl skončit. Ale to ne, ti mladí z budoucnosti vůbec neposlouchají a dělají si svoje. Pak to tak dopadá. Pád pyskem na tvář je zde docela trefný, jelikož některým na tváři skončí pysk Facehuggera. Na stanici se vše zvrtlo a všechny živé vzorky jsou volné, takže fajný chaos. Cruz zklamaný svým synem, který je na stanici možná pořád živý, dostane šanci napravit své selhání se vstupní kartou a má se vypravit na stanici Epsilon pro zajištění jednoho vzorku - embrya, než bude stanice odpálena. Vzorek dovézt zpět musí, syna může, pokud doveze vzorek. Nebude to ale tak jednoduché. Vzorek nemůže najít, synka napřed taky ne, i když občas nějaký přeživší se najde a vše komplikují Xenomorphové v různých variantách. No jak toto dopadne? Šťastně jen pro někoho, ale řekněme, že to zůstane v rodině, i když některé věci lepší nedědit. Na samotný závěr začne dávat smysl název podtitulu knihy.

Co musím rozhodně pochválit, je kresba, která dala vetřelcům pořádně vyniknout a celý příběh má díky ní temně hororový nádech. Bavil mě i samotný děj, který je sice ve svém základu docela cliché, ale je to ve výsledku pěkně uchopeno a vážnější pasáže jsou v ideálním poměru prokládány akčními scénami s vetřelci, flashbacky a občas i nějakým tím odlehčením situace. Dočkáme se zde i menšího překvapení, což vždy potěší. Musím říct, že mě tohle bavilo, i když jsem nikdy nebyl zarytým fanouškem Vetřelce. Teď se jím možná tak trochu stanu.

Filip

Sledovat nás můžete na našem facebooku.