VISA TRANSIT

21.03.2022

Naši milí čtenáři, pamatujete si, co jste dělali v létě 1986? Já třeba vím, co se chystali dělat moji rodiče. Brrrr. Hrdinové z dnes recenzovaného autobiografického komiksu se rozhodli podniknout evropskou túru, zakončenou až v dalekém Turecku. Z jaké země a v jakém originálním voze vyrazili a hlavně to, jak se nám komiks líbil, se dozvíte níže.

Jestli jste na komiks Visa Transit narazili v nějakém knihkupectví, určitě vás, stejně jako mě, zaujal krásnou kresbou na obálce. Kniha je navíc celkově velmi kvalitně zpracovaná. Pevná vazba bez přebalu a hlavně velký formát, ve kterém perfektně vynikne kresba Nicolase de Crécyho. Malý titulek SVAZEK 1 napovídá, že bychom se někdy mohli dočkat i dalšího pokračování.

Když už jsem naťukl tu kresbu, tady se mi Crécy jednoduše trefil do vkusu a skvěle mi sedí i skromná, melancholická paleta barev. Velmi svérázné, v tom nejlepším slova smyslu. Některé panely bych si klidně zvětšil, zarámoval a pak návštěvám vysvětloval, odkud krásné obrázky plné prašných cest pocházejí. Tohle se v komiksech, ani v těch evropských, běžně nevídá a už od prvních stránek na vás dýchne zvláštní, ne úplně pohodová atmosféra druhé poloviny osmdesátých let.

Nicolas a jeho bratranec Guy se v malém Citröenu Visa vydávají z Francie až do Ankary (a možná ještě dále) a to pár měsíců po výbuchu černobylské jaderné elektrárny. My tak můžeme z vyprávění hlavního hrdiny sledovat, jak laxně na tuto tragickou událost pohlíží vlády evropských států, což je pro mě zajímavé zjištění. Například hláška o radioaktivním čaji je doslova epická, navíc velmi aktuální, a tak se divím, že se víc nevžila. :)

"Roadmovie" dvou mladých dobrodruhů zároveň místy působí poměrně tísnivě a nemají to na svědomí jen miniaturní rozměry interiéru jejich auta, které navíc slouží jako pojízdná knihovna. Z téhle ponorky nás naštěstí vyvádí objevování nových míst, kultury a hlavně (většinou) vlídná setkání s místními. Zároveň se mladíci během dlouhých pohledů na ubíhající krajinu ve svých myšlenkách vracejí do dětství.

Ztotožnit se s hlavními hrdiny pro mě není vůbec jednoduché. Dva fanoušci poezie, kteří zažili přísnou křesťanskou výchovu. Téma náboženství a filozofie je doslova propletené celým vyprávěním a nechybí ani zamyšlení nad samotnou podstatou bytí, což rozhodně nevytváří atmosféru pohodového tripu. To nakonec ani nebyl autorův záměr. Já osobně bohužel nemohu docenit narážky na velikány poezie, jako je Henri Michaux, protože jsem naposledy četl Seiferta a to bylo před dvaceti lety v rámci povinné četby. Není to zároveň nic, co by mi při čtení tohohle svérázného komiksu překáželo.

Zajímavý je také pohled za železnou oponu a i když se trasa malého Citröenu Visa vyhnula Československu poměrně velkým obloukem, skoro až hororová záhřebské epizoda vám určitě úsměv na tváři nevykouzlí. Visa Transit prostě není komiks pro každého, ale zároveň nemám problém ho komukoli doporučit.

I když se v rámci knihy nedostaneme až k vytouženému cíli a příběh kvůli tomu není uzavřený, řekl bych, že je alespoň uspokojivě ohraničený. Je skvělé, že se čeští nakladatelé nebojí ani takovýchto čtenářsky náročnějších kousků a já už netrpělivě očekávám pokračování.

Petr


Sledovat nás můžete na našem facebooku