ZAKLÍNAČ: MEDVĚD A MOTÝL

Zaklínače si u nás na Iron Comicsu s Petrem přehazujeme jako horký brambor, ale není to proto, že bychom jej ani jeden nechtěli. Je tomu právě naopak. Oba dva příběhy Řezníka z Blavikenu milujeme, takže občas o tyto nové komiksy tvrdě bojujeme.

Sapkowského dílo nepřestává bavit ani po čtyřiceti letech. Samozřejmě největšímu úspěchu se těší hry, které do jisté míry určitě pomohly i k prodejům původních knih. My jsme rádi i za komiksové adaptace, protože máme rádi obrázky. Tentokráte se scénáře dle předlohy chopil Brit Simon Spurrier, pro kterého je to, alespoň u nás, první Zaklínačský komiks. Své portfolio má ale různorodé. O kresbu se pro změnu postaral Američan Stephen Green, pro kterého je to taktéž první Zaklínač. Tedy žádný Polák na obzoru. Kniha vyšla i v limitované edici, která se liší obálkou, která se mi subjektivně líbí dokonce méně, než ta standardní, na které je v akci vyobrazen Geralt v souboji se zuřivou šelmou, a nemyslím tím vytočenou Triss.

Náš šedivý hrdina přijíždí do města, kde každou noc umírá jeden ze spodiny. Sjíždí se plno bojovníků, které láká štědrá odměna za dopadení toho vraha. Vypadá to na upíra, a nejen ledajakého. Jelikož Geralt nemá prachy ani na velké pivko, vezme ten kšeft taky. Zachrání před zmutovanými vlky malého klučinu, který je chromý na nohy a chodí o berlích a rád by mu dělal panoše. Panoš za všechny prachy. Úřaduje zde i další zdánlivý zaklínač ze Školy medvěda. Tím bychom měli první část názvu objasněnou.

Holčina zavřená v base kvůli toho, že se špatně zamilovala, v lese spatřila monstrum, které ji ale nechtělo ublížit a v mžiku tam byli jen černí motýli. Odtud druhá polovina názvu. Motýli se průběžně objevují i okolo Geralta při jeho pátrání po upírovi. Děj pěkně graduje a průběžně se nám vyjasňuje spousta věcí. Drobné plot twisty jsou rovnou tři, alespoň pro mě. Medvědí zaklínač obklopen zmutovanými vlky, kteří hodně komplikují Geraltovi život, děvucha ze sklepa a malý kulhající panoš nejsou úplně tím, čím se zprvu zdálo. Příběh dokazuje, že větším monstrem je někdy člověk samotný a zdánliví netvorové mohou být svým způsobem neškodní. A dojde i na zakázanou lásku, která by v dnešní době už nikoho nepřekvapila. A Geralt z Rivie aspoň nějaké penízky vydělá. I když nakonec ne za svou tradiční práci.

Kresba, kvůli častým změnám kreslířů, je u Zaklínače velmi různorodá. Někdy člověk žasne nad uměním kresby, jindy zase tolik nadšený není. U Medvěda a motýla bych to viděl někde mezi. Green má zajímavý styl kresby s docela ostrými rysy, ale že by mé oči zažívaly orgasmické stavy, to ne. S každou další stránkou jsem si ale zvykal a nakonec se mi to docela zalíbilo, až na některé Geraltovy obličeje. Příběh je solidní a obsahuje pár zvratů. Geralt ale samozřejmě vše hned od začátku věděl a je o několik tahů dopředu. Jak byl začátek vlažný, tak to konec zachránil a jedná se ve výsledku o jeden z lepších zaklínačských komiksů.

Filip

Sledovat nás můžete na našem facebooku.