BERLÍN: MĚSTO KAMENE

"Den je teplý, předválečný. Tančí foxtrot všechny slečny." Úvodní slova písně dvojice skladatelů Svěrák/Uhlíř mě už v útlém věku zaujala a cítil jsem z nich jakýsi zvláštní klid před bouří. Pozorovat život lidí v předválečném období je zajímavé i proto, že sami aktéři o tom historickém zasazení ještě jaksi neví. My se tentokrát podíváme do Berlína roku 1928 a jestli máte déjà vu, tak věřte, že se u nás na blogu tahle metropole objevila celkem nedávno.

Formát knihy, zvolený papír i přebal vůbec nenaznačují, že by se mělo jednat o komiks, ale spíše o klasickou beletrii. Z omylu vás ale vyvede černobílá kresba, kterou má stejně jako scénář na svědomí Jasona Lutese. Jednotlivé panely jsou detailní a občas se jich na ploše jedné stránky 20x14cm objeví dvanáct i více, což působí (nevím jestli zamýšleně) poměrně stísněným dojmem. Na druhou stranu se mi vejde do vnitřní kapsy od kabátu, takže už stojím v chodbě, zavazuju tkaničky a mířím vstříc krásnému počasí do nedalekého parku.

Moje oblíbená lavička je prázdná, takže se sice s nikým neseznámím, ale zase mám klid na čtení. Celý příběh začíná v kupé vlaku, kde jsou nám představeny hned dvě hlavní postavy, novinář Kurt Severing a malířka Marta Müllerová. Marta do Berlína přijíždí studovat na Akademii umění a hlavně poznávat město, což se hodí, protože ho díky tomu můžu poznat i já jako čtenář. :) Nechybí tady dekadentní večírky, ani debaty umělců a intelektuálů. Na pozadí se ale rozrůstá třídní boj, bující nacionalismus a komunismus. Velká válka, ke které se ve vzpomínkách vracíme, zanechala na obyvatelstvu nemalé jizvy, my díky tomu pozorujeme nesváry ve společnosti, které vedou k nevyhnutelnému.

Děj se posouvá kupředu velmi pomalu, jednotlivé kapitoly se dělí na měsíce od září 1928 do května 1929. Prostor dostává spousta vedlejších postav, i kolemjdoucích, kteří prožívají krušné chvíle vlivem antisemitismu, nebo obyčejné lidské hlouposti. Extrémní politické názory tady nakonec rozdělují rodiny, ale i v takových chvílích si kniha udržuje svou až melancholickou atmosféru. Samozřejmě tomu přispívá i detailní kresba a řada panelů, které dokáží vyjádřit náladu jednotlivých postav i beze slov.

Pomalejší tempo vyprávění mi nejprve moc nesedlo, ale nakonec se přeci jen začaly jednotlivé příběhové linky posouvat zajímavým směrem. Jsem zvědavý, kam celá trilogie směřuje, ale před druhým dílem si dám menší pauzu u něčeho přímočařejšího.

Petr

Sledovat nás můžete na našem facebooku