HABÍBÍ

Poslední dva roky se nesou ve znamení dotisků, nebo to tak alespoň vnímám skrze to množství znovu vydaných komiksů. Kupní síla se neustále zvyšuje a čtenářům, kteří svou sbírku začali dávat dohromady teprve nedávno, je potřeba nabídnout i ověřené kousky. Není divu, že se vydavatelství BBart rozhodlo opět vydat jedno ze stěžejních děl Craiga Thompsona. My jsme se před pár lety podívali na jeho starší, také velmi ceněný, komiks s názvem Pod dekou, který si od nás v recenzi odnesl samou chválu.

Na první pohled vás určitě zarazí tloušťka téhle šest set sedmdesáti stránkové knihy. Na ničem jsme nešetřili, říká John Hammond v Jurském Parku a odkládá svůj výtisk Habíbí. Ok, takhle to tam opravdu nebylo. :) Takový špalek ve stylově ilustrovaných deskách si určitě zaslouží nějaké VIP místečko ve vaší domácí knihovně. Jsem rád, že jsme se nedočkali nějakého rozdělení na 2-3 díly, ale příběh je nám servírován v celku. A nebojte, není to žádná kolosálka, ale kniha, co si klidně můžete vzít na cestu vlakem, nebo na záchod, což ale určitě neděláte! Co se týče zpracování, jsem tedy nadmíru spokojený a myslím, že by se nakladatelé mohli přestat bát takto objemných komiksů, které by klidně pojaly dva omnibusy.

Od prvních stránek můžeme pozorovat strastiplnou životní cestu mladičké Dodoly, která je provdána za podstatně staršího muže. Její rodina se jí tímto navždy zbavuje a nový manžel se zároveň stává jejím mentorem. Chvílemi se tenhle bizarní vztah může jevit skoro jako idylka, ale nic netrvá věčně. Dodola prostě neměla nikdy na růžích ustláno a už od dětství se musela potýkat se všemi nástrahami nesvobodného arabského světa. Shodou náhod narazí na o devět let mladšího sirotka jménem Zam a tady se rozjíždí epický příběh lásky, jakkoli pateticky to může znít. Pokud bych srovnával komiksy Pod dekou a Habíbí je tady spousta průsečíků, především v otázkách víry a sexuality. Craig Thompson je v těchto tématech konstantní a opět tak můžeme sledovat nejen kritiku, ale i velmi osobitý pohled na náboženství.

Nejvíce mě vtáhla velká část knihy, kde je Dodola držena v paláci, ve kterém se musí podřizovat vrtochům životem znuděného sultána. Ten si ji v jednu chvíli hýčká, aby následně předvedl svou excentrickou povahu. Harém se tak střídavě mění ze zlaté klícky na temný žalář a Dodolu často těší jen vzpomínky na ztraceného Zama a naděje na jeho nalezení. Ten se ale mezi tím, ze strachu ze svého chtíče, rozhodne k ráznému kroku. Nebudu vám vyzrazovat více z děje, protože Habíbí obsahuje spoustu zvratů a ty si užijete hlavně při prvním přečtení.

Je až s podivem, jak rychle jsem se tímhle objemným špalkem prodral, vyprávění totiž nechybí spád ani akce. Všelijaké alegorie, ať už ty na dospívání, těhotenství, nebo smrt jsou ztvárněny doslova úchvatně. A to mě přivádí k tomu, že musím pochválit krásnou a stylovou kresbu. Nezáleží, jestli se nacházíte ve smrduté chýši, na poušti, nebo v honosných palácích, Craig Thompson pracuje s panely takovým způsobem, že se mu i jejich propojením a rozložením daří dostávat z příběhu ještě více emocí, humoru a třeba i děsu. Mnohdy se mu to povede i beze slov, pouze pomocí vzájemných pohledů jednotlivých postav.

Do poslední chvíle jsem se rozhodoval, jestli udělím absolutní hodnocení, ale když dopisuji tuhle recenzi už mám jasno. Pokud vám Habíbí dříve uteklo, musím vám ho jednoznačně doporučit, protože tenhle komiks se oprávněně řadí do zlatého fondu bublinové literatury. Jen si raději v knihovně uvolněte trochu více místa než obvykle.

Petr  

Sledovat nás můžete na našem facebooku