HUBERT & HUGO

Komiksy pro mládež a dětské komiksy, to jsou kategorie, kterým se na našem skromném blogu bohužel moc nevěnujeme. Částečně to bude proto, že jednomu z nás už je něco málo přes třicet, ale je tady i pragmatičtější důvod. Jednoduše nás žádný podobný komiks nezaujal. Víme, naše chyba.

Jméno Nikkarin je pro mě ale dobře známé, poprvé jsem ho zaznamenal jako ilustrátora Lemova klasického sci-fi Návrat z hvězd. Už jsem měl tu možnost napsat něco málo o jeho stotřicítce, která si od nás odnesla pěknou nálož žehliček. Mě osobně Nikkarin baví a to nejen svou originální kresbou, ale i svérázným způsobem vyprávění. To už trochu předbíhám, nejdříve se pojďme v krátkosti podívat na zpracování samotné knihy. Hubert & Hugo působí hned na první pohled mnohem veselejším dojmem, i když rukopis autora je znát už na obálce. Klasický formát, měkká vazba s chlopněmi, prostě komiksová kniha, jak se patří.

Takže, formality máme za sebou, a teď se můžeme vrhnout na moje dojmy. Příběhy Huberta a Huga vycházejí ve Čtyřlístku (kterému neholduju), jako takové jednohubky pro čtenáře téhle letité klasiky. A je to znát, jednotlivé krátké příběhy dvou horolezců (otce a syna) jsou vybroušeny do posledního detailu. Nikkarinova kresba je perfektní a je vidět, že si autor své práce váží a nechce ji propůjčit nějakým průměrným scénářům jiných autorů. Ani si nepamatuju, u kterého komiksu jsem se naposledy tak často a ze srdce zasmál. V podstatě tady není hluché místo a funguje i střídání hlavních hrdinů. Jedna z kapitol je například komiks v komiksu, ve kterém se podíváme na neohroženého Skálopevňáka. Nikkarinovi se podařilo vytvořit jakési veselé universum, ke kterému se nakonec v doslovu sám hlásí.

Jako velkého fanouška deskovek mě samozřejmě nejvíce zaujala epizoda Hora zkázy. Z detektivky najednou plynule přecházíme do fantasy, kde se hází kostkami. Proč ne? A co takhle parafráze na klasické animáky. Myslím ty opravdu klasické, ze kterých dnešní děti dostávají epileptické záchvaty a televizorům hoří kondenzátory. Nebo cokoliv, co může hořet v televizi. :) Omlouvám se, že jsem tak moc nekritický, ale tohle je prostě perfektní zářez do historie tuzemské bublinové literatury a až se nějaký můj nástupce rozhodne vydat encyklopedii českého komiksu, věnuje doufám HaH minimálně tři stránky. Nebo to budu muset sepsat sám. Tohle je prostě čistá radost, kterou se beze zbytku daří přenést na čtenáře. Minimálně tedy na mě.

Na hřbetu vidím jedničku v kroužku, takže netrpělivě očekávám pokračování. Mám ale pro nakladatelství Labyrint jiný návrh. Vydejte to jako limitovaný komplet, ve velkém formátu, jednoduchá bílá obálka s kontrastním nápisem Hubert a Hugo Integral. Budu stanovat ve frontě před Kosmasem. Děkuji.

Petr

Sledovat nás můžete na našem facebooku