IMMORTAL HULK 2: ZELENÉ DVEŘE

Je už to sice dávná historie, ale vzpomínám si, jak jsem u ústní části maturity z češtiny vyprávěl o jedné ze svých oblíbených knih Podivný případ Dr. Jekylla a pana Hyda od R. L. Stevensona. Na svou dobu přelomová povídka je dodnes nejrůzněji skloňována a stala se předlohou nejednomu nejen filmovému a literárnímu dílu.

A právě touto knihou inspirovaná postava se vrací na scénu ve svém pokračování série Immortal Hulk. Postava zeleného cholerika se těší v převážně v posledních letech velké oblibě a nemalou zásluhu na tom dozajista má i herec Mark Ruffalo, který jej ztvárnil ve filmech s grácií. Ano, hrál jej i Norton a Bana, ale pořádný šmrnc mu dodal až Mark. Pokud však máte jiné osobní preference, vyvracet vám je asi nebudu, ale ještě si to rozmyslím. První díl mě v rámci novějších Marvelů více než nadchnul, proto jsem se těšil na pokračování. Zpracování knihy je samozřejmě totožné s předchozím dílem, a tak pěkně na poličce zapadne do řady mezi ostatní podobné série. Autoři zůstali prakticky beze změny a obálku opět zdobí kresba mého oblíbeného kreslíře Alexe Rosse. Tentokrát se podíváme, co se skrývá za zelenými dveřmi, což je i název druhého dílu.

Nesmrtelný strejda Bruce Banner se v první knize potýkal s různými samostatnými příhodami a na pozadí toho všeho po něm pátrala reportérka. Vstup do pokračování je prakticky stejný a po chvíli se v našem zeleném mužíčkovi probudí typická nasranost. Někdy mi to připomíná mě, jelikož se taky nechám poměrně často vytočit, naštěstí to zatím nemělo takové následky. Aby porazil Sasquatche, musel do sebe Hulk nasát jeho gama energii a vypadá to, že se díky tomu čímsi infikoval. Ne každý má s Hulkem pochopení, a tak se jej Avengers v čele s Captain Marvel snaží zajmout. Hulk je díky temné infekci silnější a agresivnější než obvykle, z čehož plynou jen problémy a ani Avengers si s ním neví klasickými způsoby rady. Nezbývá jim nic jiného, než použít zbraň krajní nouze s názvem Helios, která krom zničeného města zlikvidovala nakonec i Bruce Bannera, nebo to tak aspoň zprvu vypadá.

Jeho ostatky se dostanou do základny Shadow, kde jsou kus po kusu naloženy v jakýchsi zavařovačkách a jsou pitvány a zkoumány. Samozřejmě, že zjištěné poznatky chtějí zneužít pro svůj prospěch. Co by to bylo ale za sérii, kdyby prosté rozkrájení Hulka už ve druhém díle zastavilo, že? A tak povolají Absorbing Man, který by mu mohl být, s menším vylepšením, rovnoceným protivník. Hulk zároveň bojuje vnitřně sám se sebou, respektive s onou nevysvětlitelnou infekcí, která převzala vizuální podobu jeho otce. Závěrečný souboj a vlastně skoro vše, co se na konci druhého dílu děje, je jako vystřižené z hororu, čemuž nahrává i místo za zelenými dveřmi.

Série si udržuje lehký hororový nádech, což dodává postavě Hulka tu patřičnou atmosféru. Lehké obavy mám z celkového plánovaného počtu dílů Immortal Hulka, protože jak bývá většinou zvykem, s množstvím klesá kvalita. Zatím mě ale jímá spokojenost a Hulk se drží na předních místech mého seznamu oblíbených zelených věcí. Narozdíl třeba od rukoly nebo polského masa, které jsou na chvostu tohoto neexistujícího seznamu. Příběh je velmi čtivý, scenárista Al Ewing zatím evidentně ví, co dělá a jak s Brucem pracovat. To samé platí pro grafické zpracování, které Hulkovi sedí jako trenky z obchodu s nadměrnými velikostmi. Klasické vyobrazení akčních superhrdinských scén je právě pěkně doplněno již zmiňovanými temněšími prvky, čímž má série potenciál si získat fanoušky i mezi zkušenými a dospělými komiksovými matadory. Z Marvelu je to určitě jedno z těch lepších nových věcí, které tu nyní vychází a jsem zvědav, jakým směrem to bude dále ubírat.

Filip

Sledovat nás můžete na našem facebooku