INCAL: UMÍRAJÍCÍ HVĚZDA

Ten opravdový, originální a jedinečný Incal jsme tady měli nedávno. Nastal ale čas se podívat na něco méně opravdového, originálního a jedinečného, tedy například nějaký příběh ze světa Incalu.

Co se týče zpracování, tohle je prostě klasický komiks, který má blíže k sérii Modrá Crew, než Mistrovským dílům evropského komiksu. Ale za nějakých tři sta padesát korun na eshopu Crwe mi přijde sto dvacet čtyři stran plnobarevného komiksu úplně v pohodě. Ok, teď jsem to vzal trochu jako lekci matematiky a ekonomiky v jednom, ale doufám, že mě chápete.

Jodorowsky hned v úvodníku, nebo chcete-li předmluvě říká, že svět Incalu předává novým autorům s plnou důvěrou a neočekává nějakou poctu svému dílu, nebo snahu ho napodobit, ale zkrátka něco nového a originálního, co by rozšířilo univerzum Incalu. A od prvních stránek je jasné, že o tohle šlo i novým autorům. Atmosféra se dost liší od původního Incalu, a to nejen díky kresbě, která by se mohla jen těžko srovnávat s tou Moebiovou, ale i celkový způsob vyprávění je zkrátka jiný, i když podle mě zůstává jeden prvek, a to je snaha šokovat brutálními zvraty.

Vesmírný pirát Kaimann je velitelem lodi, jejíž posádkou jsou jen přízraky jeho mrtvých společníků, tedy jejich hologramy. On sám už nemá co ztratit, a tak pokračuje ve svých pirátských výpadech proti lodím, které se mu dostanou do cesty. Hned v úvodu tak přepadávají loď plnou aristokratických pošetilců, kteří nemají pochyby o tom, že se jeho nájezdu ubrání. Óóó jak jsou pošetilí. Masakru není ušetřena ani Lady Selva, opět velmi šokujícím způsobem, a nakonec je zničena i celá loď. Mezi uloupenými věcmi si ale Kaimann odnáší i Syritonní truchlič, tedy housle, a udělá vše pro to, aby si na ně mohl zahrát i přes své děsivé "ještěří prokletí".

Jeho plán se zadaří a první tóny přivolají kněžku Auroru a to rovnou z budoucnosti. Ta díky tomu zná Kaimannův osud. To by asi stačilo k úvodu knihy, v tuto chvíli se totiž rozjíždí jen těžce naplnitelná milostná Odyssea. Už jsem tady psal o srovnání s původním Incalem, tím dalším rozdílem je dosti přehlednější a přímočařejší děj, a to i přes spoustu časových hrátek a paradoxů. Však se také jedná o "jednohubku" na sto dvacet stránek. Ale podle mě asi nejlepší způsob jak na nic nenavazovat a prostě do univerza Incalu naroubovat poutavý a čtivý příběh.

Takovéto způsoby navázání na kultovní dílo mohou dopadnout všelijak, od úplně zbytečné nastavované kaše, až po originální a zábavné a samostatně fungující dílo nové, které by například mohlo přilákat nové diváky, nebo v tomto případě čtenáře. Umírající hvězda má mnohem blíže k tomu druhému, pozitivnějšímu výsledku. Komiks, který mě na první pohled nijak nezaujal, nechtěl jsem se mu aktuálně věnovat a nakonec jsem byl během čtení jen mile překvapen.

Petr

Sledovat nás můžete na našem facebooku.