INCAL

Už jsme se na našem blogu podívali na spoustu komiksů, pod kterými byl jako autor podepsaný Alejandro Jodorowsky. Většinou jsme chválili originální prostředí a světy, kde se jeho příběhy odehrávají, ale s tím dějem to bylo občas hodně nahoru, jindy mírně z kopce. Teď se ale vracíme k jedné z jeho největších klasik, která se nedávno dočkala dotisku v rámci edice Mistrovská díla evropského komiksu.

Zpravování knih z edice MDEK vám už bude nejspíše dobře známá, ale kdyby náhodou, tak se jedná o titul v paperbacku (dotisk v pevné vazbě nevyšel) ale velmi pěkně zpravovaném. Klasický formát je určitě lepší, pokud rádi čtete v mhd, ale jsem zvědavý, jestli bude pro Moebiovu kresbu dostatečný.

Co se týče objevování nových světů, tak tady to je už od první kapitoly s názvem noci v Červeném prstenci pořádná jízda. Hlavní hrdina, soukromý detektiv John DiFool je přepaden maskovanými muži a vhozen do uličky sebevrahů. Všude kolem obří mrakodrapy tvořící dosti vertikální město, létající auta, vše v takovém designu, že to muselo v době vydání všechny čtenáře doslova ohromit. Zároveň je tady dobře vidě Jodorowského rukopis, kdy postavy vystavuje nepříjemným a mnohdy i bezvýchodným situacím a neustále má potřebu nás něčím šokovat.

Díky tomu ale podle mě Incal dokáže zaujmout i moderního čtenáře, který vyžaduje neustálé podněty k udržování pozornosti, těch je tady totiž požehnaně. Už jen samotné vysvětlení toho, jak se John DiFool dostal do téhle situace. Navíc je to přesně ten aspekt, který mám na Jodorowského komiksech nejraději a to i přes to, že v běžné konverzaci bych v životě nepoužil slovo aspekt. Mému redakčnímu kolegovi a dobrému kamarádovi Filipovi jsem prostě řekl: "Je to kurva skvělé".

Johna DiFoola Incal samozřejmě přivede do problémů, kde kdo by ho chtěl totiž získat pro sebe, a to pak znamená spoustu útěků ze zdánlivě bezvýchodných situací. Naštěstí John získá oddaného společníka, racka který je podstatně rozumnější, než spíše jednoduchý a né zrovna odvážný John. Nebudu vám ale prozrazovat více z tohohle spletitého a občas trochu nepřehledného a samozřejmě epického putování, u kterého mě udržovaly především Jodorowského oblíbené zvraty a taky krásná Moebiova kresba. Chápu proč je Incal tak kultovní a zestárl podle mě vemi dobře. Kasta Metabaronů a některé další komiksy z tohohle světa mě bavily o něco více, ale stejně jsou ty čtyři žehličky zasloužené.

Petr

Sledovat nás můžete na našem facebooku.