NA PAPRSKU

01.08.2022

Zase se ve mně vzedmul pocit, že nutně potřebuju jeden komiks. Ten komiks se jmenuje Na paprsku a na český trh ho přináší nakladatelství Centrala. Stačilo, abych si přečetl anotaci, koukl na pár fotek a hned jsem věděl i to, kde si ho budu chtít přečíst. S těmi nejlepšími sci-fi romány a povídkami mám spojenou chatu. Lehátko si rozložím někde pod stromem ve stínu, stejně jako když mi bylo 12 a poprvé jsem četl Růži pro Algernon. Ok, tenkrát jsem si u toho nezapálil cigaretu a rozhodně ne takovou speciální. :)

Tahle kniha je ideální na cestování. Menší formát v paperbacku, jednoduchá ale stylová obálka bez zbytečných kudrlinek. Na druhou stranu to není žádná žiletka, ale macatý pětsetpadesátistránkový špalek, který se vám ale i tak pohodlně vejde do batohu, což využijete při vašich prázdninových výletech indickými železnicemi. Co vás samozřejmě na první pohled zaujme, je kresba a především použitá barevná paleta. Tillie Walden má velmi specifický přístup k vyprávění i vizuálu, který rozhodně nemusí sednout každému. Mně se její styl velmi líbí a jednoduše mi sednul, protože se jí podařilo perfektně zachytit melancholickou atmosféru tohohle vesmírného světa.

Na paprsku rozhodně není typická sci-fi, která by se zabývala nějakými technikáliemi z oboru cestování vesmírem. Tohle je především romantický příběh, odehrávající se ve dvou (resp. v několika) časových rovinách. Asi bych měl ale začít tím, že označení Young adult literatura se pro mě většinou rovná výstražnému červenému světlu. Petře, tam ne! V případě Na paprsku si ale nejsem úplně jistý, jestli bych škatulku YA použil, protože i když jsou hlavními protagonisty mladí studenti (tedy studentky) a způsob vyprávění podle mě bude sedět spíše mladším čtenářům, nikdo tady moc netlačí na pilu, jako tomu bylo třeba v případě teenagerovské Catwoman.

Ústřední postavou je mladá Mia, která se během studií na internátní škole zamiluje do své kamarádky. My tak můžeme sledovat jejich prohlubující se romantický vztah a to i mimo jeho růžové pasáže. V druhé časové linii pak vidíme Miu a její novou partu během prací na restaurování vesmírných památek. Čeho?! To vůbec neřešte, kniha se to ani nesnaží vysvětlit a s vesmírem se to tu má podobně jako s Bradavickou školou čar a kouzel v Harry Potterovi, slouží totiž především jako efektní kulisa pro spletité příběhy přátelství a lásky.

Nemůžu samozřejmě chodit kolem horké kaše. Kniha přináší neotřelý pohled na lesbickou komunitu, jaký ve většině středo-proudých komiksů nenajdeme. Myslím, že pro většinu civilizovaných lidí naprosto samozřejmé LGBT občas tlačí zbytečně na sílu. Jako příklad bych uvedl třeba dost necitlivě naroubované (vytržené z kontextu) poučení, jak oslovovat nebinární osoby. Tohle všechno je mi ale nakonec úplně jedno, protože zhruba v druhé polovině mě komiks vtáhl takovým způsobem, že jsem nevnímal ani to mračno, které se nade mnou začalo kumulovat. Na začátku mi totiž chvíli trvalo najít si vztah k jednotlivým postavám, což se naštěstí zlomilo a já jsem nakonec neměl problém se i trochu dojmout. Prostě mi něco spadlo do oka! A abych do toho zbytečně nezabředával, naštěstí začalo pršet, já rychle skládám lehátko a jdu se schovat. :)

Na obálce citovaný Brian K. Waughan tvrdí, že Tillie Walden představuje budoucnost komiksu. Já zatím budu o něco opatrnější, ale ne o moc. Tahle moderní vesmírná lovestory se všemi svými bizarními létajícími stroji, hvězdami a planetkami ve mně zanechala hluboký dojem a správným způsobem kápla na melancholickou část mého já. Kristova noho, to jsem se dneska rozněžnil.

Petr


Sledovat nás můžete na našem facebooku