NAUŠIKA Z VĚTRNÉHO ÚDOLÍ 1

Filmové studio Ghibli spolu s režisérem Hajao Miazakim získalo za léta svého působení doslova kultovní status. O jejich historii jste si mohli přečíst například v Ghibliotéce, o které jsme psali pár roků nazpět a tahle kniha by podle mě mimochodem neměla uniknout vaší pozornosti. Dnes se ale podíváme skoro na samotný začátek Miazakiho výtvarné kariery, do roku 1983, kdy začíná vycházet stylová manga s názvem Kaze no Tani no Nausicaä.

Co se týče zpracování knihy, tady dnes budu jen chválit (a nejen tady). První svazek Naušiky patří v rámci mangy mezi opravdu výjimečné kousky, podobně jako například Akira. Paperback s přebalem, krásná ilustrace na obálce a celkově mám z první knihy v sérii prémiový dojem. Očekávám, že nás Nakladatelství Crew brzy potěší nějakým dalším japonským komiksem nebo sérií, která bude mít podobné produkční kvality a díky tomu jistě i vyšší nároky na výrobu a tisk.

Naušika je vlastně takové velmi stylizované postapo se spoustou zajímavých postav, ale také originální faunou a flórou. Tedy pro mě to bylo to první, co mě na komiksu (a dříve i filmu) zaujalo. Svět, jak ho známe, už totiž dávno neexistuje. Na Zemi se začal šířit les plný hub a plísní, které lidem rozhodně nesvědčily. Lidstvo bylo tedy vyhnáno na okraje lesa do kolonií, malých států a měst. Jak už název napovídá, naše hlavní hrdinka Naušika pochází z Větrného údolí, které má pouze pět set obyvatel. Mimochodem tohle nejsou ani v nejmenším spoilery, tyhle informace si můžete přečíst už na obálce.

Naušika to umí s lidmi, zvířaty, ale také stroji. Hlavně těmi létajícími a jako pilotka se tak má zapojit do války. Lidé ji mají rádi a zkrátka v ní vidí naději, ale já už opravdu ztrácím naději v lidstvo. I v této těžké situaci, kdy můžou být lidé rádi za každý kousek půdy a za každý den kdy je příroda nezahubila, jim stále zbývá dost energie na to, aby mezi sebou jednotlivé národy válčily. Já už musím zase začít hodnotit a možná to nebude moc překvapivé, ale v případě Naušiky hlavně chválit. V první řadě kresbu. Jak pravidelně omíláme v našich článcích, nejsme na Iron Comicsu žádní velcí fanoušci mangy, ale přeci jen jsou tady japonské komiksy, které si mě získají od prvních stránek a přesně taková je i Naušika.

Možná to bude znít jako pořádné klišé, ale všechen ten odporný hmyz, prach a výpary, skoro jako bych je mohl cítit. Asi jako bych se vrátil do dětství, kdy jsem dobrodružné příběhy vnímal jinak než dnes, užívám si zkrátka každý jeden let, každé setkání s novým živočichem. Tenhle svět je na jednu stranu tak milý, až pohádkový, ale zároveň dovede být i drsný. Úvodní kniha pak skvěle funguje nejen jako seznámení s postavami, ale především se tady začíná rozvíjet čtivě napsaný a krásně nakreslený příběh.

Přiznám se, že jsem měl mírné obavy, protože Naušika nepatří mezi mé nejoblíbenější Miazakiho filmy. Brzy mi ale bylo jasné, že si mě tenhle trochu bizarní svět, ve kterém se mísí technologie a příroda, získá. Spousta spisovatelů a scénáristů se tady navíc za ta léta od vydání neskrytě inspirovalo, což jsem si u tohohle komiksu říkal v podstatě po celou dobu. Naušiku bych se tedy nebál zařadit mezi tu nejlepší mangu, která se kdy dostala na český trh a v mém případě to navíc ani není podmíněnou nějakou velkou nostalgií.

Petr 

Sledovat nás můžete na našem facebooku.