PAPER GIRLS 3
Nedávno jsme tady měli třetího Akiru, třetího Mlsouna a teď "pro změnu" třetí díl komiksu Paper Girls. S povděkem kvituji, že nové díly přicházejí jako na běžícím páse a nedochází k žádným pozastavením rozjetých sérií. Doufám, že aktuální situace na českém trhu vydrží a nakladatelství se budou moci dále pouštět do odvážnějších kousků, jako jsou například dnes recenzované Paper girls od Briana N. Vaughana.
I když tahle série neoplývá pevnou vazbou, jako například zmiňovaný Sweet Tooth, musím zpracování jednotlivých knih pochválit. Kvalitní tisk i použitý papír je znát hned v okamžiku, kdy knihu vezmete do ruky a prolistujete ji. To samé platí pro kresby na obálkách a použitou paletu barev. Výrazný coloring je samozřejmě jasným poznávacím znamení téhle série už od prvního dílu a z knih na mě dýchá jakási osmdesátková melancholická atmosféra. Ale konec formalit, pojďme se podívat, jak se tuhle "trilogii" podařilo zakončit.
Už od prvních stránek se nacházíme na hraně reality, myšlenek a snů. Občas bohužel ne úplně citlivě nás Vaughan vtahuje do fantazie jednotlivých hrdinek, k tomu si přičtěte různé časové roviny a místa a věřte, že se vám může pěkně zamotat hlava. Hned v úvodu se právě Máca pokouší uniknout z reality pomocí knihy, její návštěva knihovny ale probíhá jen v její hlavě a my se přesouváme do budoucnosti, kde se mladé dámy snaží vyřešit nejen všechny problémy spojené s cestováním v čase, ale zároveň například vyléčit rakovinu. Zrovna tahle pasáž pro mě byla zlomová a začal jsem na komiks pohlížet s větším despektem, ale o tom až v dalším odstavci, teď si dáme další fotku, která vyzdvihuje krásnou kresbu celé série.
První dvě knihy Paper Girls rozjely zajímavou sci-fi zápletku, řešily se v nich vztahy jednotlivých hrdinek a mohli jsme sledovat, jak se do jejich chování promítlo například rodinné zázemí. Ve třetí knize jsme už o kus dále a trochu mi připadá, že autor tak trochu zapomněl na původní myšlenku celé série a začal se až příliš zabývat problematikou cestování v čase, respektive zasazováním postav do pro ně neobvyklých situací. V jednu chvíli jsou holky rozděleny do různých časových období od padesátých let až po konec věků, což mi samozřejmě přišlo cool, ale jaksi jsem postrádal motivace k jejich dalšímu počínání. A to už vám prozrazuju trochu moc a zároveń musím trochu zmírnit svou krtiku, protože paper Girls jako série rozhodně nejsou špatný komiks. Stále tady nechybí působivé akční pasáže, Vaughan je navíc zkušený vypravěč, takže nemůžu knihu jen tak odtrhnout a nechávám se unášet krásnou kresbou a neustále mě překvapuje tím, kam jsme se přenesli a s jakým úskalím se budou muset "Paper Girls" potýkat. Ale.
Celou dobu jsem se zdráhal tuhle sérii označit jako young adult, po přečtení třetí knihy si ale myslím, že tenhle komiks je jako dělaný pro mou třináctiletou neteř, která by si ho užila mnohem více než já. Motivace a způsob jakým se jednotlivé postavy chovají a reagují na stále čím dál nestandardnější situace, způsobené cestováním v čase, mě spíš irituje, než baví. I tak jsem třetí knihu přečetl za jeden večer a nemůžu říct, že bych se během ní nudil, prostě se jen vytratilo veškeré kouzlo. Jestli jsem byl po prvních dvou svazcích zvědavý, jakým směrem se celý příběh vyvine, nakonec jsem byl spíše zklamaný.
Paper Girls jsou opravdu stylová, krásně nakreslená, akční jízda, která dává prostor silným ženským (nebo spíše dívčím) charakterům, ale závěr pro mě nebyl úplně uspokojivý. Nakonec je to tedy jedna z těch sérií, ke kterým se už nebudu vracet, ale doporučím ji všem mladším fanouškům komiksu 12-18, což se bohužel úplně neshoduje s naším čtenářským jádrem.
Petr
Sledovat nás můžete na našem facebooku.