ROK NULA

Připravit se na první dítě asi není jednoduché. Strach o něj, těšení se, od všeho trochu. Snad se toho taky jednou dočkám, stejně jako Frenk Meeuwsen.

Tento nizozemský komiksový autor se také dočkal svého dítěte trochu později a v částečně autobiografickém grafickém románu o tom napsal a nakreslil své pocity. Kniha má dvě stě čtyřicet stran a vyšla v měkkých deskách. Už na titulní stránce je všeříkající obrázek otce s malým synem, který mu pozvracel záda. Jak typické. Narozdíl od komiksu Zen bez mistra, který je černobílý a recenzoval jej Petr, je Rok nula barevný a recenzuji jej já.

Frenk si pohodlně žije se Zazou v Paříži, užívá si života umělce a nikdy nechce děti, nebo to alespoň Frenk tvrdí. Jenže je se Zazou šťastný a chce s ní prožít zbytek života se vším všudy. Každý nápad se nějak zrodí, i o tomto procesu se zde na několika panelech něco dozvíme, a jedním z těch nápadů najednou bylo "Chci dítě!". Počáteční nadšení u padesátiletého Frenka střídá stres z kvality jeho spermií a potenciálním autismem u dítěte. Jeho skoro o dvacet let mladší partnerka jej uklidňuje, ale pomalu ji taky tikají hodiny.

Během svého stresování se dotkne i celosvětově vážných témat, jako je tání ledovců, přelidněná planeta a tak podobně. Své v tom hrají i jeho přátelé a opilci v hospodě, kteří mu svými řečmi moc nepomáhají. Aneb na kamarády je vždy spoleh. Ale aspoň mu pomohou vymalovat dětský pokoj! Strasti nemá jen on, ale hlavně Zaza, která to mimčo nosí a téměř do porodu pracuje v restauraci. Frenk je chlap a má bujnou fantazii, a tak své problémy zveličuje a Zazu to přirozeně štve. Ale urovnají to a už se těší na mimi. Těžko říct, jak budu jednou já reagovat, možná, že budu taky takto stresovat, nicméně své starosti autor s citem převedl do komiksové podoby.

Komiks se četl velmi příjemně a rychle to uteklo. Frenk Meeuwsen pěkně odvyprávěl životní situace spojené nejen, ale hlavně s přípravou na dítě i po jeho narození. Kresba je taktéž příjemná a barvy k jeho stylu sedí hezky. Divím se, že byl Zen bez mistra černobílý, ale to má taky své kouzlo. Nejsme ochuzeni ani o humorné chvilky, které se střídají se starostmi nastávajícího otce. Tohle pohodovější čtení můžu doporučit nejen bezdětným, jako jsem zatím já, ale i již zkušeným tatínkům, kteří se v některých situacích možná i shlédnou.

Filip

Sledovat nás můžete na našem facebooku.