SANDMAN 5: HRA O TEBE

To máte tak, vydáte si kultovní komiksovou sérii, ta si pak 30 let spokojeně žije svým kultovním životem a najednou se na Netflixu objeví seriál, který všechno nabourá. Sandman se dostal do středu zájmu mnoha diváků, kteří by dříve o komiksovou předlohu ani nezavadili. Je to dobře? Je to skvělé, a když se mě někdo zeptá, jestli bych mu nemohl půjčit prvního Sandmana, rovnou mu přibalím i Maus a Z pekla. Teď mě napadá, že mám docela depresivní vkus…

Dneska už to opakuju poněkolikáté, ale pátá Sandmanova kniha má samozřejmě stejný formát a kvalitu zpracování, jako předchozí díly. Opět musím pochválit krásnou obálku od Dave McKeana, který je s touto sérií spjatý skoro jako samotný Gaiman. Uvnitř nás pak čeká 192 plnobarevných stran, včetně dlouhé předmluvy Samuela R. Delanyho (doporučuji přečíst až nakonec). To je mimochodem o čtyřicet stran méně, než v předchozím "nabušeném" Údobí mlh. No a vzhledem k tomu, že právě předchozí čtvrtá kniha pro mě zatím představuje jakýsi pomyslný vrchol série, bude to mít Hra o tebe velmi těžké.

Tentokrát nás opět čeká spíše souvislý příběh, ve kterém si sice neužijeme tolik Sandmana, ale pro mě docela překvapivě naši starou známou Barbaru alias Barbie, se kterou jsme se setkali už v Domečku pro panenky. Její přítel Ken je už minulostí, stejně jako sny, které se jejímu New Yorskému bytu zatím vyhýbají. Rozjezd téhle knihy je opravdu slibný a ve chvíli, kdy se naše hrdinky Barbie (nebo spíše princezna Barbie) a Wendy (nebo spíše Bizáro Alvin) během procházky ulicemi New Yorku za velmi dramatických okolností setkají s obřím psem Martinem Deset Kostí, je Barbie rychle jasné, že tímto okamžikem její bezesné noci skončily. Začíná občas až tísnivé prolínání snů a nočních můr s realitou, které se nevyhnou ani Barbařiným nejbližším přátelům.

Nechybí tady silný prvek LGBT, který má ale podle mě v příběhu své místo. Pohnuté osudy Wendy i Barbiiných lesbických kamarádek mě dokázaly dojmout i rozesmát. V knize se hned několikrát naprosto radikálně změní styl kresby, což pro tuhle sérii není nic neobvyklého, ale ve Hře o tebe mi to bohužel moc nesedlo. Když jsem v Údobí mlh obdivoval skvělé a promyšlené hrátky s kresbou ve chvíli, kdy jsou nám představeny různá božstva, tady se bohužel nic podobného nekoná. Ano, nechybí zajímavé a mnohdy i epické fantasy momenty a daří se udržovat "Sandmanovskou" atmosféru, ale části některých kapitol působí poněkud mdle. I přes to je ale Hra o tebe čtivý komiks, který jsem si užil na jedno posezení. Bude to asi tím, že Gaimanovi nemusím odpouštět hluchá místa, protože zde opět žádná nejsou. 

Obdivuji Gaimanovo sebevědomí, příběh Sandmana nám chce prostě odvyprávět po svém a v páté knize se opět nebojí odbočit. I díky tomu je podle mě Hru o tebe potřeba vnímat jako součást rozjeté série, protože na rozdíl od předchozích Údobí mlh by tenhle příběh samostatně moc nefungoval.

Petr

Sledovat nás můžete na našem facebooku