SÓIČIHO ZÁŠTIPLNÁ PROKLETÍ

Je libo hororovou mangu a navíc stříknutou humorem? Ano prosím! Obzvlášť, když se jedná o autora jménem Džundži Itó.

Od tohoto japonského autora jsme tady už měli několik komiksů na recenzi a povětšinou měly úspěch. Třeba Spirála mě bavila hodně, ale nezklamala ani Tomie nebo Milostné strasti nebožtíků. Nyní nás čeká přes 400 stran černobílého Sóičiho, co na nás tento zlobivý klučina vybalí? Už obálka vypadá slušně "creepy". Zpracování knihy i formát jsou pro mangu typické, stejně jako fakt, že čtení probíhá odzadu.

Začínáme pěknou letní dovolenou. Dva sourozenci jedou na návštěvu za rodinou a zprvu si tam spokojeně s příbuznými užívají bazénu. Jen Sóiči, nejmladší člen rodiny Cúdžiových, není moc společenský a navíc není s ním úplně všechno v pořádku. Trpí chudokrevností, cucá a pak plive hřebíky a mluví s panenkami, které používá k voodoo, a že mu to vychází. Rodinné návštěvníky moc nemusí, a tak jedné způsobí břichabol a druhého téměř utopí. Odměnou mu za to je propíchaná držka, a ne botoxem, nýbrž hřebíky. Chtěl se i zakousnout do krku a cucnout si trochu krve, ale zatím mu to nevyšlo.

Jak jsme už u Itóvých komiksů zvyklí, kniha je rozdělena do několika samostatných kapitol, které na sebe volně navazují. Sóiči je fakt povedený hajzlík a už v druhé části se mu možná povede si srknout trošky té krve a málem nechá umrznout jednu studentku. I samotné rodině dělá peklo, ale ta mu to nějak zvládá zatím trpět. Já už bych ho strčil do děcáku. Umí proklínat i pěkně na dálku a mstí se, jak ho napadne. Do toho si pochutnává na ledové tříšti s jahodovým sirupem, je to ale skutečně jen sirup? Napřed nikdo nevěří, že mu ta prokletí opravdu fungují, ale pak se většina přesvědčí na vlastní kůži. Jeho vylomeniny postupně gradují a odnáší to čím dál víc i jeho širší okolí. Stačí, když se mu jen trochu někdo něčím nezalíbí a udělá mu ze života peklo a dokonale jej vydeptá. Ale nemá to vždy do puntíku vymyšlené, a tak se mu to někdy nevyplatí a sám si nabije hubu nebo zadek. Každopádně když uvidíte dítě s hřebíky v puse, hoďte zpátečku.

Klasický Džundži Itó jak ho známe. Jeho ujetá fantazie se zase předvedla ve vší parádě. Nástup je pomalejší, ale s každou další kapitolou je to temnější a děsivější. Není to ale jenom ujeté a nechutné, má to také dost vtipných momentů, i když pro některé zúčastněné to asi tak humorné nebylo. Vyobrazení některých situací může některé čtenáře pak strašit ve snech, ale ve srovnání s ostatními jeho komiksy to ještě není tak moc děsivé, alespoň ne tak často. Nečekejte ani žádný extrémně propracovaný děj, postavy někdy přemýšlí dost naivně, ale stejně mě to díky těm ujetostem bavilo.

Filip

Sledovat nás můžete na našem facebooku