TOMIE

Nedávno jsme zaznamenali, že nejdelší knihou na světě je manga One Piece s více než 21 tisíci stranami. Ta se prakticky nedá číst, nicméně rekord je to pěkný. Já právě držím v rukou sice tenčí, ale pořád dostatečně tlustou mangu, která je předmětem dnešní recenze.

Mistr hororu a břitkosti Džundži Itó je u nás zpět s pořádnou bichlí o 748 stranách. Původně to vycházelo průběžně celých 13 let a my můžeme být jen rádi, že se dílo rozhodli vydat souborně. Název knihy ve mě vzbuzuje pochybnosti a strach, ale nemusíte se děsit, nejedná se o moravsko-japonského lidového vypravěče jménem Tomie Okamurie. Děsivý komiks to sice zřejmě bude, ale určitě ne tolik. V tomto případě bude Tomie žena, a ne ledajaká. Opět se dostáváme k femme fatale, tudíž extrémně podmanivé ženě, se kterou to nikdo nebude mít jednoduché. Jednoduché to nebudu mít ani já, protože tlusté knihy se nečtou úplně komfortně. No nic, otáčím knihu na konec a pouštím se do toho, jako je u mangy zvykem.

Ženská bláznivá, ale okouzlující, však vražedná. Což mi lehce připomíná mnou již recenzovanou Zvrácenou, ale to nemůžeme mít Džundžimu za zlé, protože on začal na Tomie pracovat daleko dříve. Inu přesvědčíme se, zda tam je nějaká podobnost a případně, kdo se s tím lépe popasoval. Netřeba zdlouhavých začátků, řekl si zřejmě Itó, a kniha tak začíná dosti morbidní smrtí studentky jménem Tomie. Byla doslova rozporcovaná na 24 kusů, a každý z těch kusů byl vyhozen někde jinde a někým jiným. Prsty v tom měla celá její milující třída včetně učitele. Na takovou morbiditu hned ze startu jsem ani já nebyl připraven a po první kapitole si dávám pauzu na kafe. Uf, no nic, jdeme dál. Tomie se hned druhý den po svém pohřbu objeví ve škole jakoby nic. Všichni jsou samozřejmě v šoku, učitel se z toho zcvokne, postupně se celá třída rozpadne a někteří se radši i zabijí. A tak to pokračuje dál a dál. S každou další kapitolou je to víc a víc creepy a Tomie likviduje fyzicky i psychicky životy všech, na koho narazí. Regeneračními schopnostmi vysoce převyšuje i takového Deadpoola, jelikož z jakéhokoliv kousku jejího těla vyroste nová Tomie, což při transplantaci její ledviny jiné pacientce způsobilo nemilé překvapení.

V každé kapitole je samostatně mini příběh o něčem lehce jiném. Postupně se však hlavní děj nabaluje na pozadí všech událostí a morbidnosti gradují. S každým další příběhem vyvstávají další otázky, jak to s ní vlastně celé je a čím dalším nás může překvapit. Tomie jde doslova přes mrtvoly, i přes své mrtvoly. Jednotlivé rozhovory mezi všemi protagonisty nejsou nijak hluboké a promyšlené, ale to tak u mangy holt bývá. Atmosféra je i bez toho nastíněna dost na to, aby vás ze samotného strachu polil studený pot. Všichni chlapi z ní padají do kolen a zobou ji z ruky. Tomie bojuje vnitřně i se sebou, stačí ji nazvat monstrem, nebo nemocným lhářem a začne se přes tu její dokonalou krásu prodírat ven cosi děsivého. Jakoby jste zhmotnili její hnusnou povahu. Děvucha ne a ne plnohodnotně umřít, a tak se dočkáme nejrůznějších jejích bizarních variant, včetně celé armády Tomií. I přes to, že má kniha poměrně dost stránek, čtení utíká rychle, protože prakticky neustále otáčíte stránky, jelikož textu je fakt poskrovnu a důležitá je především vizuální stránka. S každou další kapitolou jen nevěřícně valím oči, co nám autor naservíroval za nápady.

Manga sice není úplně můj šálek sake, nicméně miluji ujeté horory a Džundži Itó je na ujeté horory expert. Jen těžko byste v rámci oboru hledali většího magora, a to myslím v dobrém. Zatím celá jeho tvorba, kterou jsem četl, ve mě vzbuzuje strach, otázky, zda s ním není něco v nepořádku, znechucení, ale i nadšení. Způsob, jakým to dělá, vás dokáže skvěle vtáhnout do děje, vyvolat u vás pochybnosti a vše to završit vcelku jednoduchou, ale děsivou kresbou, která vám zajistí bezesné noci. Nevím, jestli to vypovídá i něco o jeho fanoušcích, nicméně já se mezi ně rozhodně řadím, takže chci další nálož Itóvých bizarností.

Filip

Sledovat nás můžete na našem facebooku