WOLVERINE: NEPŘÍTEL STÁTU
Wolverine, to je postava, která se docela často a ráda vymyká, přiznejme si to, docela sterilnímu Marvel universu. Když ale vidím pohromadě jména Mark Millar a John Romita Jr., získává Nakladatelství Crew mou plnou pozornost. A konec konců i trpělivost, protože v případě Wolverine: Nepřítel státu jsme si museli počkat na opravené vydání.
Komiks už je ale konečně tady, zbaven všech závad, které by nás mohly během čtení rozptylovat. Jedná se o další knihu z edice Legendy Marvel, kterou už jsme na Iron Comicsu zmiňovali jedenáctkrát, ale pro úplnost, komiks vychází v pevné vazbě s přebalem a samozřejmě perfektně zapadne vedle předchozích publikací z téhle série. Co mě ale na první pohled opravdu překvapilo, je přes tři sta padesát stránek obsahu. V tomhle případě navíc bonusy zabírají nějakých pětadvacet stránek, takže se můžete těšit na opravdu rozsáhlý příběh, ale nebudu předbíhat.
Tak, až teď můžeme předbíhat. Celou knihu uvádí parádní předmluva Gartha Ennise, který se zamiloval do tvorby Marka Millara a především tohohle komiksu. A já se mu vůbec nedivím, protože od prvních stánek je tohle jeden z nejlepších rozjezdů, který jsem v nějakém superhrdinském komiksu četl. Na pozadí drsného příběhu únosu dítěte přijíždí do Japonska Wolverine, aby tuhle situaci vyřešil. Samozřejmě za pomoci svých drápů a bez jakéhokoli slitování s únosci i jejich nohsledy.
V prvních chvílích má Wolverine jasnou převahu a jako čtenář si jen můžete užívat masakr, který během předávání výkupného nastolil. Celou tuhle napínavou story následně odvyprávím svému redakčnímu kolegovi Filipovi. Jeho reakce je okamžitá. "Peťo, Peťo, Peťo!, Wolverine tedy všechno vyřeší a ukáže těm padouchům co proto!?" Na to mi nezbývá říct než: "Filipe, my, ani Wolverine nežijeme v dokonalém světe. Představ si, že by všechnu tu jeho sílu, díky které už se tolikrát dokázal dostat z té největší šlamastiky, ovládal někdo další a neměl by zrovna ty nejlepší úmysly."
Možná už prozrazuju trochu víc, než bych měl, ale Wolverine z celé situace moc nevytěží, právě naopak. Jeho schopnosti a především velká bojová síla začne být zneužívána k páchání zla. Marka Millara povařuju za jednoho z nejoriginálnějších a konec konců i nejlepších scénáristů. Ať už se jedná o jeho vlastní příběhy nebo universum Marvel. Nebojí se přitlačit na pilu a dobře známé postavy, které už mají nějaké zaběhlé způsoby, jakými se v komiksech prezentují, postavit do naprosto odlišné role.
My tak, jako čtenáři, sledujeme, jakým způsobem se musí hrdinové Marvel universa postavit někomu, kdo sice není žádný Mirek Dušín, ale vždy se nakonec postavil na stranu dobra. Nejhorší je, že v největším nebezpečí jsou právě jeho nejbližší, které sám Wolverine označuje za kámoše. Mark Millar umí perfektně přecházet ze scény do scény, čtenář má i přes tu spoustu zvratů neustálý přehled a nedokážu si představit, že by se v jeho stylu vyprávění někdo ztrácel. Proč taky jo, tohle je nakonec mainstreamový komiks, jen velmi dobře napsaný a nakreslený. Prostě, jak rád podotýkám, je tady minimum rádoby artového intelektuálního tlachání o smyslu bytí, to by mi totiž v tomhle případě přišlo zbytečné.
Asi nejtlustší kniha z edice Legendy Marvel si rozhodně zaslouží zařadit do téhle série klasických titulů. I když se jedná o poměrně přímočarý akční komiks, pro mě osobně je to společně s Visionem vrchol téhle série a tím pádem i jedna z nejlepších Marvelovek, které jsem zatím četl.
Petr
Sledovat nás můžete na našem facebooku.