ALDEBARAN

Vždyť jsem teď dočetl Šninkla a už je tady další kniha z edice Mistrovských děl evropského komiksu. Ne, to jen ztrácím pojem o čase, protože poslední kniha z téhle vydatné série vyšla už před dobrým půl rokem. Takže Aldebaran ve skutečnosti vychází poměrně pozdě od posledního MDEKu, který byl mimochodem opravdu skvělý a jen těsně se nevešel mezi náš loňský TOP 6.

Tuhle zaběhlou edici asi netřeba znovu představovat, knihu si jako vždy můžete pořídit jako paperback, nebo v luxusnější pevné vazbě. Co se týče formátu, neměl jsem během čtení žádný problém, jako například u Iznouguda, kterému zmenšení úplně neprospělo. A že je tady toho čtení požehnaně. Komiks je to opravdu "ukecaný", těžko budete hledat panel, na kterém by nebyl nějaký dialog, nebo výživný popis aktuálního děje. Ve spojení s kresbou to na mě celkově působí dost oldschoolově a i když jednotlivé části vznikly v letech 1994-1998, kdyby mi někdo řekl, že se jedná o komiks z roku 1972, který je adaptací sci-fi románu z šedesátých let, věřil bych mu a ještě bych to vesele šířil dál.

Aldebaran se zdál být planetou vhodnou pro život člověka. Tak jsme to zkusili, nejdříve se tam vydalo pár odvážlivců, pak první větší kolonie, ale to byl asi poslední úspěch. Aldebarané aktuálně žijí v nejistotě, bez jakéhokoliv kontaktu se Zemí a čekají, jestli se ještě někdy objeví loď s pozemšťany. A do toho se objeví tajemný tvor z hlubin oceánu, který během pár chvil srovná celou vesnici se zemí a to včetně jejích obyvatel. Opravdu epický rozjezd se ale brzy promění v konverzační drama mezi mladými a dosti naivními hrdiny. Mark miluje Nellii, ale líbí se mu i její sestra Kim, která se později zakouká do Josého, ale je moc mladá, takže tenhle vztah zůstává čistě platonický. To je jen opravdu malý dílek celé milostné skládačky. Všechno se navíc odehrává během dlouhé komiksové sci-fi "roadmovie" plné neuvěřitelných mořských tvorů, vzducholodí a Oštěpníků, což jsou ptáci, kteří se vás chystají ulovit svým dlouhým ostrým zobákem. Připadá vám to bizarní? Přesně takové to je a já se od začátku neskutečně bavím.

Aldebaran rozhodně není klasická sci-fi a opravdu působí jako adaptace nějaké soap opery o teenagerech z daleké planety. Nechybí tady prvky hororu, teenagerovská romance, ani klasický příklad utopické diktatury, která musela chtě nechtě na vzdálené planetě okupované lidmi vzniknout. Tohle všechno dohromady může vypadat jako pořádný kočkopes, takže absolutně nechápu, proč jsem každou stránku tak hltal. Ok, samozřejmě jsem se nad tím musel zamyslet, když tohle brazilské sci-fi recenzuji a rozhodně to bude tou naprosto pohlcující atmosférou. A hlavně, Leo (autor Aldebaranu) není Jodorowský, i když je na jejich komiksech znát, že oba pocházejí z Jižní Ameriky, jeho přístup k postavám a vyprávění je naprosto odlišný. Netvrdím, že lepší, nebo horší, ale Aledebaran mě prostě dokázal okouzlit nejen úžasně vykresleným světem, ale udržel si kvalitu i tempo vyprávění během všech pěti kapitol.

Aldebaran se vymyká asi všemu, co jsem zatím četl v komiksu i v žánru sci-fi. Co se týče kresby, chvíli mi trvalo si na tenhle specifický styl, na který jsem zvyklý spíše z lechtivějšího žánru, zvyknout. Jako celek má Aldebaran tak zvláštní kouzlo, že bych si ho rozhodně nedovolil doporučit každému, ale všem. A tímhle moudrem se s vámi dnes loučím, níže ještě přidám pět žehliček, které pro nás nakreslil Petr Kopl a budu se těšit u další recenze.

Petr

Sledovat nás můžete na našem facebooku