DEZERTÉR V DOMĚ

Když mi kolega v práci ukazoval další komiks v angličtině od autora jménem Džundži Itó, těšil jsem se, že to vyjde i u nás. Kolega mě sice kritizoval, že v originále to je lepší, jen mu jaksik nedošlo, že Itó je Japonec.

Dezertér v domě je další sbírkou povídek tohoto japonského hororového autora, který si libuje v morbidnostech. A kočkách, jak již také dobře víme. Děsivá vyobrazení obličejů mu jdou skvěle a dokazuje to hned na titulní straně, jeho styl člověk pozná hned, pokud jej teda zná. Manga sice není naše primární zaměření, ale Džundžiho dílo zbožňujeme s redakčním kolegou Petrem oba. Téměř čtyři sta černobílých stran, na kterých nás kromě hlavního příběhu čeká dalších 11 děsivých povídek. Hororové mangy mám velmi v oblibě, a to nejen od Džundžiho, i Zvrácená od Haruta Rjó byla velmi solidní. Nás ale teď zajímá dezertér!

Povídka, která dala název celé sbírce, je až jako poslední, takže je aspoň na co se těšit. První z povídek by zajisté potěšila spoustu biomatek a greenfluencerů, jelikož se jmenuje Biodům. No, kdo by v takovém baráku nechtěl bydlet? Stačí se začíst a asi nikdo, ale nějakým přehnaným ekoaktivistům bych to klidně doporučil. Majitele domu a jeho sekretářku spojuje láska k bizarnímu jídlu. Co nachystá na stůl, z toho by jeden zvracel. Ale proti gustu. Na zapití toho živého hmyzu a smažených ještěrek ji dal jeho krev. To bylo i na ni moc, ale on se jen tak nenechá odbýt a navíc jeho služebným to moc chutná. Blé.

Jdeme dál. Zlodějka tváří si zase vybírá krásné obličeje svých spolužaček, aby se zalíbila Hibinovi. Jenže to není obyčejná studentka a už pěkně štve celou školu, tak s ní vydrbou a ona převezme fakt nehezkou tvář. Zmínit musím i další s názvem Kde přebývá démon spánku, ve které si spisovatelovo snové nitro uvědomovalo svou existenci a převracelo jej doslova naruby, aby získalo jeho, nebo vlastně jejich dívku, jen pro sebe. Všechny povídky jsou docela kraťoučké a mají od deseti do cirka šedesáti stran. Nedá se na tom stihnout pořádně promakaný děj, nicméně pointu Itó stihne vždycky.

Některé z povídek jsou děsivé, jiné nechutné, další působí docela obyčejně, ale mají alespoň zajímavý námět nebo si hrají s city. Džundži se fakt vyřádil. Nebudu popisovat všechny, protože vás nechci o ten zážitek ochudit, ale už jen samotný start knihy je všeříkající. Výhodou je, že to v klidu můžete číst na etapy a dát si jednu povídku například během kuř pauzy v práci. Já bych asi nevypíchnul žádnou konkrétní povídku, protože fakt všechny mají něco do sebe a žádná vyloženě nezklame. Ale co samotný Dezertér v domě? Japonsko válčí s Americkou a chce si ji podmanit. Heh, z historie víme, jak to dopadlo. Nicméně v jedné rodině se na půdě skrývá dezertér. Jenže mu nikdo neřekl, že už 8 let se neválčí a pořád s ním hrají divadlo, včetně falešných prohlídek domu vojákem. A proč to? Pomsta z dřívějších dob za smrt jedné z dívek. Jenže je to skutečně stále ten stejný Furukawa, koho každý den krmí a drží jej ve lži?

Džudží Itó má snad neomezenou fantazii, co se týká hororu a morbidností. Opět i tahle jeho manga si pohraje s vaším strachem a vyděsí, ale i dojme. Sází na zvrácenost lidí. Je to sice snad jen v jeho představách, které nám takto servíruje, ale svět je plný zla a vyšinutých lidí, takže bych se nedivil, kdyby něco z toho se i reálně stalo, nebo aspoň se tomu přiblížilo. Snad tedy ne. Není to sice až tak zvrácené jako jiná jeho díla, ale má to své strašlivé a místy i nechutné kouzlo. Dotkne se i tématu tragické a neopětované lásky a mnoho dalšího. Ke kresbě není co dodat. Jeho černobílý manga styl jde poznat na první dobrou a byť je to povětšinou jednodušší, tak s ujetými detaily si fakt umí pohrát. Suma sumárum musím subjektivně říct, že se jedná o jednu z těch lepších souborů hororových manga povídek, který si zaslouží nakonec plný počet.

Filip

Sledovat nás můžete na našem facebooku.