HVĚZDNÁ CREW 3: CHRONONAUTI

Jako spousta dalších lidí i já miluji cestování. Jen škoda, že na něj nemám více času. Řešením by bylo cestování časem! Chrononauti nám snad poradí, jak na to.

Od edice Hvězdná CREW jsem od samotného začátku měl velká očekávání. První kniha Královny impéria od Franka Cho mě úplně na zadek neposadila, ale měla světlé momenty. Oproti tomu další v pořadí s názvem Pod korunami stromů, kam nikdo nevidí od Patricka Horvatha mě svou roztomilou krutostí naprosto dostala. Snad to nebude jako na houpačce a Chrononauti budou opět parádičkou. Do karet tomu hraje scénář v podání skvělého Marka Millara, který se s tím taky nemaže a snad nikdy svým dílem ve větší míře nezklamal. O kresbu třetí knihy z edice se postaral Sean Gordon Murphy, kterého u nás můžeme znát primárně díky Batmanovi. Tak si pojďme trochu zacestovat a užít si narušování historie.

Sledujeme příběh dvou geniálních vědců, kterým se podařilo sestrojit stroj času a začnou se dít věci. Ale nepředbíhejme. Vše začíná v Turecku, kde v tisíce let starém chrámu našli stíhačku, která se tam jen tak jednoduše dostat nemohla. A není to jediný podobný objekt, který se našel na nečekaných a hlavně dobově nesouhlasících místech. Napřed díky speciální družici sledují historickou bitvu v přímém přenosu a netrvá dlouho a mají už plně funkční stroj času. Tihle dva mladí a blázniví géniové se sami rozhodnout ono cestování prubnout. Bedlivě je sleduje celý svět a vstoupit do historie se rozhodne zatím jen jeden. Hned se to ale pěkně podělá a skončí někde, kde neměl, v Samarkandu roce 1504. Je zde bezprostřední riziko pro přítomnost a nikdo si pořádné neví rady. Parťák neotálí a jde za ním jej zachránit a přivést zpátky. Jenže…

V roce 1504 auta, bojové vrtulníky a rotační kulomet? Ano prosím, když tam kraluje Corbin Quinn, neboli jeden z našich geniálních vědců. Ukázalo se totiž, že se v pohodě mohl vrátit i sám, ale neměl k tomu žádnou motivaci, a tak se rozhodl zůstat zaseknutý v minulosti a pěkně si ji přizpůsobil k obrazu svému. Nežije však jen v jednom období, ale užívá si života napříč historií. Jeho "zachránce" Danny Reilly, neboli druhý vědec, napřed nechápe, ale překecá ho, aby si taky vypnul sledovací zařízení, aby je nemohli přivést zpátky a pak si spolu užijí pořádnou jízdu časem.

Tabulka žen a jejich oblíbených a neoblíbených věcí, aby se v nich Quinn orientoval, mě zaujala velmi, neboť podobnou tabulku měl svého času i kolega Petr. Korunu tomu ale nasadilo darování krucifixu novorozenému Ježíšovi. A takových vtipných kravinek je zde mraky. Kéž by jim to užívání ale vydrželo déle. Každá taková akce si říká o příslušnou reakci, a tak se zkomplikuje naprosto všechno, všude a…vždycky? Prostě v každém čase. Jak to s nimi nakonec dopadne? Nakonec využijí cestování časem nejlépe jak mohli, nebo aspoň jeden z nich.

Cestování časem je ve sci-fi literatuře vděčné, ale mnohdy složité téma vyvolávající i bouřlivé diskuze, jak vlastně správně časem cestovat, co si člověk může dovolit a co ne, a podobně. Mark Millar to vzal po svém a postaral se o pořádnou řezbu napříč historií, ve které se nějaké následky téměř neřeší. Kloubí humor a akci tak, jak nám už to dříve několikrát dokázal a navíc to zde doplňuje o historické milníky, se kterými se fakt nemazlí. Připočtěte si k tomu pěknou do sci-fi stylizovanou kresbu a vyjde z toho parádní komiks. Po dočtení si jen říkám, že je škoda, že to nebylo delší. Jen historikové by z toho asi mohli dostat infarkt.

Filip

Sledovat nás můžete na našem facebooku.