METABARON 2

Je to vlastně docela zajímavé, ale předchozí Metabaron od Jerryho Frissena je pro mě jeden z nejlepších komiksů z Jodorowského slavného universa. Autor se jeho odkazu chopil s velkou úctou ale zároveň vytvořili čtivý a akční komiks, který se může pochlubit promyšleným dějem. Pamatuju si, že jsem ho před těmi třemi lety doslova hltal a jsem moc rád, že jsme se letos dočkali pokračování.

Serii MDEK už asi není potřeba více představovat, opět máte na výběr mezi knihou v pevné vazbě a kvalitním paparbackem. Přes dvě stě dvacet stran plnobarevného komiksu si i díky kvalitě zpracování obhájí i poměrně vysokou cenovku. V tomhle ohledu nemám co dodat, jen asi to, že kolekce MDEK patří dlouhodobě k tomu nejlepšímu na českém trhu, a to třeba i díky různorodému výběru komiksů, kdy v edici najdete Caravaggia vedle Iznoguda a třeba dnes recenzovaného druhého Metabarona.

Nečekejte žádný zdlouhavý úvod, protože se hned od prvních stránek ocitáme na planetě Algoma. Tedy, ocitá se zde samotný Metabaron, společně s věrným služebníkem Tontem, za to bez jedné se svých paží. Jeho společník je navíc pouze vědomí uložené v drobné schránce. Metabaron se překvapivě, ale naprosto dobrovolně vzdá zdejšímu náčelníkovi Axisovi, aby se následně setkal s krásnou, spoře oděnou (později neoděnou) matkou strážkyní Rinou. Metabaronovo ego je silné a nenechá si nic líbit, takže je jeho zajetí spíše zdánlivé a zároveň nám tady začne vznikat i milostný trojúhelník.

Tohle je prostě typický Jodorowsky, i přes to, že se nejedná o jeho scénář. Hned vám bude jasné, že veškeré intelektuální rozjímání slouží jen jako kulisa pro přímočarý, akční "mačoidní" příběh plný krve, testosteronu a napětí. A když jsem psal o milostném trojúhelníku, vlastně jsem Metabarona dost podcenil, protože si na něj brousí ehmm… zuby i další metastrážkyně. Nic ale netrvá věčně a jak už jsme u Metabarona zvyklí, katastrofa je následována další katastrofou. To abychom si mohli užít velkolepou bitvu, jednu kapitolu uzavřít, zapomenout na to co bylo a posunout se dále. Technotechnové v čele s nevypočitatelným Simakem budou tvrdým oříškem, ale každá další výzva mě nutí otáčet stránku po stránce a užívat si tuhle akční jízdu.

Kresba Valentina Séchera mi nejdříve přišla trochu kýčovitá, ale nakonec jsem se právě i díky ní perfektně ponořil do děje. Když nad tím teď zpětně přemýšlím, nemám druhému Metabaronovi co vytknout. Tohle je prostě přesně ten přístup k Jodowersu, kterého bude dobré se držet i do budoucna a já doufám, že nás čeká ještě nejedno pokračování téhle akční a zároveň často dost epické ságy.

Petr

Sledovat nás můžete na našem facebooku