SANDMAN 8: KONEC SVĚTŮ

Taky vás tahle předvánoční nálož komiksů dostihla nepřipravené? Valí se na nás jedna novinka za druhou a my už si musíme s Filipem dobře vybírat, na které kousky se zaměříme v našich pravidelných recenzích. I přes to jsem si našel čas na jednu letitou sérii, která se přesně hodí k tomuhle melancholickému počasí. A kam jinam se schovat před deštěm a větrem, než do oblíbené krčmy? Poprosím o Plzeň, jídelní lístek a můžeme se pustit do recenzování.

Tentokrát tady máme osmou, respektive devátou knihu s podtitulem Konec světů. Opět se jedná o kvalitně zpracovaný paperback s působivou obálkou od Dave McKeana. Na druhou stranu je to výrazně užší svazek, než v případě předchozích Krátkých životů. A čeká nás i jedna další, v případě Sandmana docela obvyklá změna, protože tentokrát tady nemáme ucelený příběh, ale opět soubor povídek, které původně vyšly v šesti sešitech. Pomalu se sice blížíme ke konci série, ale myslím, že nějaké bilancování si ještě pořád můžeme odpustit. Podíváme se raději na to, co nám Neil Gaiman tentokrát naservíroval. Nebo spíše načepoval?

Předmluvu si nestřihnul nikdo menší než Stephen King a podle mě skvěle vystihl podstatu nejen této knihy a jejich povídek, ale s přehledem sobě vlastním popsal i vypravěčský um Neila Gaimana. Celý příběh pak začíná jízdou v autě. Počasí navíc nepřeje, leda zvířatům, která vám mohou skočit pod kola. Charlene a Brant mají vážnou nehodu a s Charlene to nevypadá vůbec dobře. Nakonec se jim nepodaří najít standardní pomoc a přivolat si sanitku, ale Charlene v bezvědomí a Brant na pokraji sil docela překvapivě skončí v hostinci jménem Konec světů. Ve chvíli, kdy se oba dostanou do kupy, staneme se spolu s nimi posluchači těch nejpodivnějších "snových" historek, které si osazenstvo krčmy během čekání na konec kalamity vypráví.

Nechci vám prozrazovat zápletky jednotlivých povídek, ale přeci jen… Hned první povídání s názvem Příběh dvou měst má opravdu originální ztvárnění, které samozřejmě nemusí sednout každému, hlavně pokud upřednostňujete klasické komiksové panely. Hlavní postavou je tady samotář, který si žije obyčejný, ničím nerušený život, který ho jednoho dne zavede ke stříbrné cestě. Najednou je všechno trochu jinak a my se ocitáme ve spícím městě plném skoro až abstraktních scenérií. Je to přesně ten pocit, kdy v noci sníte a víte o tom, protože všechno je trochu jinak. Lusk! Jakmile jedna povídka skončí, ocitneme se opět v krčmě a čekáme, kdo další se přihlásí o možnost obveselit ostatní hosty svým vyprávěním.

Povídky jsou pěkně vypointované a není tady vysloveně hluché místo. Mezi jednotlivými příběhy se pomalu dozvídáme, co je vlastně tahle krčma zač a proč například jednotliví hosté pocházejí z různých časových období. Spíše než fanouškům Sandmana, bych ale tuhle sbírku doporučil milovníkům Gaimanova naprosto geniálního stylu vyprávění. Zatím co například v předchozí knize, jsme si pána snu užili opravdu naplno, tady je dost upozaděn, ale většinou přichází v tu nejdůležitější chvíli, aby zasáhl do děje. Právě díky tomu kniha podle mě dobře zafunguje i samostatně, vytržena z celé série. Některé povídky mají blíže k žánru fantasy, jiné potěší fanoušky příběhů z námořnického prostředí, ale podíváme se i do poměrně moderních reálií Spojených států.

Na jednu stranu Konec světů představuje jakousi jednohubku, směs krátkých, ale úderných příběhů. Na tu druhou vás doslova ohromí neustálými změnami kresby a zasazením jednotlivých povídek. Při čtení jsem si samozřejmě vzpomněl na klasický Dekameron, což uznávám, není moc originální přirovnání. Blízko má tahle sbírka třeba k Vražedným tajemstvím, ale oproti nim je ucelenější, samozřejmě i dosti Sandmanovská a obsahuje velmi povedenou kostru v podobě hostince, ve kterém bych se klidně na pár večerů usadil.

Petr

Sledovat nás můžete na našem facebooku