Edice modrá Crew a pirátská tématika, to je něco, co už jsme tady dříve měli a skvěle se to osvědčilo. Teď samozřejmě myslím Dlouhého Johna Silvera, který u nás vyšel už před dlouhými sedmi lety a dočkal se skvělých ohlasů. Jeho scénárista a ilustrátor Mathieu Lauffray pak stojí i za Ravenem, na kterého se podíváme v dnešním článku.

Bylo to někdy ve čtvrté třídě na základní škole, učitelka dějepisu nás na první stranu sešitu nechala napsat heslo: "Dějiny jsou učitelkou života." Myslel jsem si tehdy, že si chce jen ulehčit práci, ale dneska tomu rozumím víc než kdy dříve. Abychom věděli, komu jsme aktuálně dali svůj hlas ve volbách, je dobré znát historii, a to nejen v kontextu...

Varování! Následující obsah není určen dětem a mladistvým. Pokud vám je tedy méně než 18 let, přejeme i tak příjemné pokoukáníčko. I když nejexplicitnější obrázky jsem zde nakonec nedal, škoda.

Nějaký skutečný tvůrce míru by se teď ve světě hodil, a to prakticky ve skoro celém. Metody našeho komiksového Peacemaker bývají nevybíravé, což by mohlo na několika frontách fungovat. My ho ale máme bohužel, nebo bohudík, jen v oblíbené fiktivní podobě.

Pařížskou metropoli jsem měl i já to štěstí navštívit. Krása tam bohužel vždy nestřídá nádheru, ale občas i její opak, ale když se člověk zaměří jen na to pěkné, jako architekturu, historii a víno, tak si to řádně užije. Jak to tam ale mohlo vypadat před více než sto lety?

Co se týče mangy, nejsme na Iron Comicsu tak úplně cílovka, především co se týká nekonečných sérií. I když jsme tady o některých japonských komiksech psali a pár z nich považuju za opravdu výjimečné, jako například díla Osamo Tezuky nebo skvělé adapatace Lovecrafta. Dnes se ale přesuneme o stovky kilometrů dále, do Jižní Koreje, odkud pochází...

Přesně tohle by edice Legendy DC měla obsahovat. Výběr toho nejlepšího od těch nejlepších ve svém oboru. Dle nadpisu vám je všem jasné, o čem je řeč, ale pojďme si to trochu probrat.

I když Mighty Boys patří mezi ta menší nakladatelství, připadá mi, že jejich komiksy aktuálně vycházejí jak na běžícím páse. Nedávno jsme tady měli Vyvrhela, který si od mého redakčního kolegy Filipa odnes vysoké hodnocení a já jsem moc zvědavý, jestli se i Vesmír na tripu stane zlatým hřebem knihovničky.

Také v Japonsku mají pavouky, a to nejen ledajaké, nýbrž se jedná o člověka, který se identifikuje jako pavouk. Nebo tak nějak to je.

Říká se, že hlad je nejlepší kuchař a soumrak zase pomalu padá na šedivou Germánii, jak zpívá Žito. Jak to ale spolu souvisí?