Nedávno jsme tady měli recenzi jedné Disneyovky. Byla o dost modernější než Syn slunce a nebyl jsme z ní úplně odvázaný, i když se rozhodně považuji za fanouška myšáka i kačerů. Dnes se ale podíváme dále do minulosti.

Už je to tady! Už je to tady! Rok se zase s rokem sešel, navíc uběhly nějaké dva měsíce a nachýlil se čas si tu loňskou komiksovou sezónu zrekapitulovat. Šestka je v tomto případě velmi příznačná, protože je to už pošesté, co tyto odznáčky s žehličkou, jejímž autorem je Petr Kopl, rozdáváme. Já se vždycky těším na naši...

Každý má s někým nebo s něčím nějaké pouto. Ideálně, když je to nějaké pěkné pouto, které vám ostatní závidí. Zde, jak již název napovídá, nebude co k závidění.

Už bych ani nespočítal, kolika komiksům z portfolia nakladatelství Mighty Boys jsme se u nás věnovali, na tyhle počty je totiž mnohem lepší můj redakční kolega Filip. A tou redakcí samozřejmě myslím naše oblíbené hospody mezi Ostravou a Vratimovem.

S přibývajícím věkem člověk začne čím dál víc zvažovat nad trávením dovolené v lázních. To víte, záda bolí a z postele už vstáváte zásadně jen se vzdychnutím. Život po třicítce, no. Ale pozor, do jakých lázní vyrazíte.

Batman tu a Batman tam. Batman everywhere! Z toho by jeden dostal Covid, ale nestrašme, tuhle dobu už snad máme za sebou a věřím, že i další problémy dnešního světa brzy vymizí. Ale proč hned tak pochmurně? Bruce Wayne nás trochu vyvede z reality a snad svým novým příběhem nezklame.

Někdy se to tak pěkně sejde a časem zjistíte, že si s někým notujete, co se týče vkusu. Může to být kamarád, oblíbený recenzent a nebo třeba nějaký vydavatel. Komiksy z portfolia nakladatelství Centrala ve mně obvykle budí vysoká očekávání a nejinak je tomu v případě dnes recenzované knihy.

Před nedávnou dobou, někdy minulý rok, což opravdu není tak dávno, jsme tady měli Predátora. Nyní se podíváme na jeho filmového soka Vetřelce, který přichází s vlastní komiksovou sérií.

Pojďme se přesunout trochu jinam od toho mainstreamu, který jsme tady měli v posledních týdnech a měsících. Jestli mě nějaké nakladatelství příjemně překvapuje výběrem komiksů k překladu, je to rozhodně Host. Velmi jsem si pochvaloval například originální a velkolepý komiks Tady a možná i díky tomu jsem se na Mnoho smrtí Laily Starr tolik těšil.

Geraltem z Rivie to všechno nezačalo. Ano, on je tím nejzásadnějším zaklínačem, ale všechno nemusí být jen o něm, byť ho samozřejmě máme rádi. Až na seriálovou verzi z Liamem.

Loni jsme se od nakladatelství Crew dočkali jednoho mega oznámení, a to jsou Disney komiksy, které si berou pod svá křídla a v podstatě už od prvních týdnů na nás chrlí jeden komiks za druhý. Kromě Star Wars mangy tady samozřejmě máme i kačery a slavného myšáka, a to nejen v letitých publikacích, ale i v novinkách, jako je například...

Jsem moc zvědav, jestli v rámci téhle série bude platit, že do třetice všeho dobrého. Pokud jste totiž četli mé dvě předchozí recenze, asi dobře víte, že mě pestrobarevný svět komiksové série Lightfall už od prvních stránek nadchnul. Zároveň mě chytnul nejdříve spíše komorní, ale časem i poměrně epický příběh.

Postapokalyptických komiksů jsme zde měli už celou řadu. Některé stály za to, jiné méně. Teď očekávám velkou parádu a úplně jiný level. A vy se za pár řádků dozvíte proč. Nebo z titulní fotky. Případně z názvu.. No to je fuk, prostě jdeme na to.

Beskydy skrývají mnoho krás. Já se snažím stále objevovat jejich zákoutí a nepřestávají mě udivovat. Jedno místo má ale v srdci speciální místo, a je to přímo božské!

Jako spousta dalších lidí i já miluji cestování. Jen škoda, že na něj nemám více času. Řešením by bylo cestování časem! Chrononauti nám snad poradí, jak na to.

Vždyť ten svět už je tak krutý, ale v Nakladatelství Crew je jim to asi málo, tak nám ještě trochu zatopí pod kotlem Krutými příběhy. Jak už jste jistě poznali z fotek, kniha vychází v rámci série Mistrovská díla evropského komiksu.

Hrdinové si v ideálním světě vždy poradí s predátory. Své o tom ví třeba i Klusák. Tohle ale nebude o internetových predátorech a navíc pro nás by nebyla pohoda, pokud by vám bylo jen dvanáct, protože očekávám, že tady poteče krev!

Já jsem si právě trochu nostalgicky zavzpomínal na dobu, kdy jsem byl školou povinný a na tajňačku jsem večer sledoval pořad Počasíčko, který poněkud netradičním způsobem odhaloval…počasí na další dny.

Pokaždé, když píšu o nějaké manze, tak hned v úvodu zmiňuju, že tenhle japonský komiksový styl nepatří na Iron Comicsu mezi naše oblíbené. Respektive nejsme fanoušci, ale na druhou stranu kvalitní mangu určitě dokážeme ocenit. Navíc je tady pár knih, které si od nás odnesly i absolutní hodnocení nebo dokonce naši železnou trofej. Takže, jak to...

To si takhle v klidu jíte gulášek a popíjíte pivko ve své oblíbené knajpě, když v tom z kuchyně vyběhnou s křikem kuchařky a za nimi vysmátá krysí kolonie. První otázka, z čeho je sakra ten guláš? A neměli bychom tady pozvat hygienu? Jednoznačně by to vyřešil nějaký zkušený deratizátor…

Wolverine, to je postava, která se docela často a ráda vymyká, přiznejme si to, docela sterilnímu Marvel universu. Když ale vidím pohromadě jména Mark Millar a John Romita Jr., získává Nakladatelství Crew mou plnou pozornost. A konec konců i trpělivost, protože v případě Wolverine: Nepřítel státu jsme si museli počkat na opravené vydání.

Další Comic-Con Junior, což znamená, že jsme zase všichni o rok starší. Dětem, kterým bylo během prvního ročníku deset, je dnes třináct a už možná mají trochu jiné zájmy. Však počkejte, až jim bude přes dvacet, zase s vámi rády pojedou. Já sebou letos z dost podobného důvodu neberu synovce, ale mého redakčního kolegu Filipa.

"Pánové, já bych doporučoval tu šunkovou rolku jako předkrm, dále potom želví polévku." "Želvy nežeru." My želvy ale žereme už od mala, alespoň ty s páskou přes oči.

Edice modrá Crew a pirátská tématika, to je něco, co už jsme tady dříve měli a skvěle se to osvědčilo. Teď samozřejmě myslím Dlouhého Johna Silvera, který u nás vyšel už před dlouhými sedmi lety a dočkal se skvělých ohlasů. Jeho scénárista a ilustrátor Mathieu Lauffray pak stojí i za Ravenem, na kterého se podíváme v dnešním článku.

Bylo to někdy ve čtvrté třídě na základní škole, učitelka dějepisu nás na první stranu sešitu nechala napsat heslo: "Dějiny jsou učitelkou života." Myslel jsem si tehdy, že si chce jen ulehčit práci, ale dneska tomu rozumím víc než kdy dříve. Abychom věděli, komu jsme aktuálně dali svůj hlas ve volbách, je dobré znát historii, a to nejen v kontextu...

Varování! Následující obsah není určen dětem a mladistvým. Pokud vám je tedy méně než 18 let, přejeme i tak příjemné pokoukáníčko. I když nejexplicitnější obrázky jsem zde nakonec nedal, škoda.

Nějaký skutečný tvůrce míru by se teď ve světě hodil, a to prakticky ve skoro celém. Metody našeho komiksového Peacemaker bývají nevybíravé, což by mohlo na několika frontách fungovat. My ho ale máme bohužel, nebo bohudík, jen v oblíbené fiktivní podobě.

Pařížskou metropoli jsem měl i já to štěstí navštívit. Krása tam bohužel vždy nestřídá nádheru, ale občas i její opak, ale když se člověk zaměří jen na to pěkné, jako architekturu, historii a víno, tak si to řádně užije. Jak to tam ale mohlo vypadat před více než sto lety?

Co se týče mangy, nejsme na Iron Comicsu tak úplně cílovka, především co se týká nekonečných sérií. I když jsme tady o některých japonských komiksech psali a pár z nich považuju za opravdu výjimečné, jako například díla Osamo Tezuky nebo skvělé adapatace Lovecrafta. Dnes se ale přesuneme o stovky kilometrů dále, do Jižní Koreje, odkud pochází...

Přesně tohle by edice Legendy DC měla obsahovat. Výběr toho nejlepšího od těch nejlepších ve svém oboru. Dle nadpisu vám je všem jasné, o čem je řeč, ale pojďme si to trochu probrat.